Anglický park

Z Multimediaexpo.cz

Tento článek potřebuje úpravy. Můžete Multimediaexpo.cz pomoci tím, že ho vylepšíte. Jak by měly články vypadat, popisují stránky Vzhled a styl a Encyklopedický styl.

Anglický park je styl krajinářského parku nebo zahrady, který vznikl v Anglii na počátku 18. století, a rozšířil se po celé Evropě. Nahradil formálnější, symetrické francouzské zahrady vzniklé v 17. století jako hlavní zahradnický styl v Evropě.^{[L 1]} O jeho výtvarnou hodnotu se zasloužil především William Kent (1685/1748). Prvními propagátory anglických parků byl filosof Joseph Addison^[1][2] a básník Alexander Pope.

Malba Clauda Lorraina inspirovala Stourhead a jiné anglické parky

Synonyma

Anglický krajinářský park, anglická zahrada, též anglický přírodně krajinářský park.

květiny v anglickém parku lze najít pouze výjimečně, Bois de Vincennes (Paříž Francie).

Popis

Filosofie Anglického přírodně krajinářského parku

Anglické zahrady zobrazovaly zidealizovaný pohled na přírodu. Předlohy parků byly často inspirovány obrazy krajin Clauda Lorraina a Nicolase Poussina.^{[P 1]} Na rozdíl od francouzských, středověkých, i starověkých zahradních stylů je anglický přírodně krajinářský park nepravidelný, nesymetrický a nemá přímé linie. Architekti se úmyslně co nejvíce vyhýbají geometrickým tvarům v krajině, aby dosáhli dojmu původní krajiny. Harmonie v parku je dána skrytou vyvážeností malebné kompozice.

Základní prvky

Hlavní součástí anglické zahrady v Anglii jsou sekané trávníky na rozlehlých loukách v kontrastu k vodním plochám na lesním pozadí. Bývají doplněny shluky stromů, háji na zvlněném terénu a napodobeninami helénských, čínských, islámských, starověkých, románských nebo romantizujících (nebo neidentifikovatelných) památek a chrámů, či gotických zřícenin, mostů a další malebné architektury, někdy i jeskyněmi. Jako celek byly anglické přírodně krajinářské parky navrženy tak, aby dávaly dojem idylické krajiny, někdy s idealizovanými vesnicemi a vesnickou krajinou.

Zvlněná vodní plocha dává krajině dynamiku, nepravidelnost působí přirozeně

Terénní úpravy

Povrch parku je zaoblený,nebo plochý se zvlněným okolím. Správnost použití záleží na stupni a poměrech, ve kterých jsou rovné plochy, nakloněné roviny a terénní nerovnosti sladěny. Spojovací cesty jsou vedeny ve zvlněném terénu zpravidla údolími po rovině, v mírném spádu, ale výjimečně v případech krátkých spojnic na větším převýšení, nebo směrem k jednotlivým výrazně vyvýšeným prvkům zahrady (romantické doplňky) jsou použity cesty s větším sklonem a výrazným zalomením ve směru. Jde však o výjimky. Zejména při tvorbě pozemních komunikací je třeba jednat uvážlivě. Pozorovatel nesmí mít pocit umělosti a nesourodosti. Větší cesty v anglickém krajinářském parku jsou často koncipovány mírně pod úrovní terénu, tak, aby nerušily pohledy z okolí a nepoškozovaly účinek ostatních prvků krajiny a protože dojem hloubky pohledu, iluze rozlehlosti by snadno mohla být ovlivněna . Celkový dojem je velice důležitý. V menších zahradách, jsou části užitné zahrady, parku a obytné části různě spojované, ale účinek celku musí být komplexní. Zahrada musí působit maximálně prostorně ale současně rozmanitě, takže na malé ploše se může celkový dojem snadno změnit v neharmonickou směsici prvků a doplňků. Také proto, aby oko pozorovatele nespočinulo na rušivých elementech, jako blízká továrna, nebo byly některé pohledy skryty, můžeme jednak použít skupiny stromů a keřů jako přírodní kulisu, nebo stavební doplněk jako clonu, ale také lze částečně zahloubit spojovací komunikaci a nebo zahloubit naopak rušivý prvek (například ploty, zdi, užitkové budovy), nebo jej skrýt za nevysokou terénní vlnou. Zahrada obklopená zdmi může působit sevřeně jako ohrada pro dobytek. Proto je viditelné stavební prvky třeba použít opatrně a ponechat je viditelné tehdy, pokud mají architektonickou cenu, nebo hodnotu v souvislosti působením okolí. Objekty jako gotický kostel nebo větrný mlýn v blízkém sousedství například rušivě působit nemusí.

průhled na zámek, cesta je téměř kryta, terén se mírně zvyšuje, ale porost směrem od pozorovatele se více sbíhá, což umocňuje mírně pocit větší vzdálenosti. Sbíhání není vlivem perspektivy jako vlivem výsadby, Nebýt postav , nebyl by odhad vzdálenosti jednoduchý, Lednice

Plochý terén, ale i terénní nerovnosti nesmí být použity ve větší míře než je pro přijatelné. Dlouhé rovné plochy působí monotónně a únavně a nepřehledný terén nedává vyniknout kráse pohledů do širšího okolí, vzdálenější krajiny, na větší vzdálenosti, může vznikat dojem nesourodosti, zmatku. Zcela plochý, nečleněný terén ve větším měřítku není žádoucí, i vodní plochy jsou členěné na ramena, případně jsou v rybnících ostrůvky. Modelace terénu se vyskytovala i u původních francouzských zahrad a to tak, že terén byl zvýšen pravidelně, symetricky, v terasách. Umístění cest přírodně krajinářských parků procházejících na okraji luk v údolích má i psychologický podtext. Mírné údolí vzbuzuje dojem útulnosti (jde o konkávní tvar).Prostor ve vyvýšené části terénu naopak působí světleji a odlehčeněji. Nesmyslně, zbytečně vyvýšené části terénu, nebo jakékoliv ostré, nebo umělé tvary zpravidla působí rušivě. Žádně z uvedených pravidel však nelze chápat jako neporušitelné. Dále je nutné si uvědomit, že anglické parky byly historicky často vytvořeny v návaznosti na francouzskou zahradu, její větší nebo menší úpravou. Tyto přechodové formy mohou pochopitelně nést vlastnosti, nebo prvky obou stylů.^{[P 2]}

Všeobecně lze k modelaci terénu říct, že pomalu se svažující terén, směrem od pozorovatele podporuje v parku více pocit vzdálenosti a zvedající se terén naopak pocit snížení vzdálenosti. Tuto skutečnost lze použít při tvorbě krajiny spolu s vlastnostmi keřů, stromů (zvláště barevných kultivarů) a využitím pravidel perspektivy k vytvořením iluzí. Při klamání pozorovatele je třeba dbát na překročení míry a potlačit prvky ,které působí rušivě (a někdy směšně) proti iluzi. V úvahu je vhodné vzít i aspekt času, tedy růst dřevin. Iluzorní míru rozlehlosti ve větších parcích podporuje také dojem , že se díváme na část většího celku, že prostor má například více zálivů a na základě klamných informací očekáváme více skrytých částí. K vytvoření takových dojmů slouží skupiny keřů a stromů, které část výhledu omezují a rámují, barvou a tvarem tvoří iluzi perspektivy, vytvářejí průhledy. Ty jsou významným prvkem přírodně krajinářského parku.

Průhledy na okolní krajinu byly komponovány tak, že skupiny několika stromů a keřů na pozadí v různém úhlu pohledu (i díky modelaci terénu )vypadala v orámování dřevin v okolí, ve střídajících se průhledech stále jinak a dávala tak dojem měnící se krajiny a iluzi větší rozlehlosti parku. V průhledech se skupiny keřů a stromů a pozadí spojovalo a měnilo což je pro oko diváka lákavé (Lednice (zámek)). Iluzi vzdálenosti pomáhalo i využívání přirozené barevnosti dřevin (namodralé jehličnany ve větší vzdálenosti),jejich habitus (pevné ostré tvary blízko pozorovatele, jemný habitus ve větší vzdálenosti). I relativně nevelký prostor se díky vhodnému rozdělení mohl stát různorodě působícím jevištěm. Kde to v parku bylo vzhledem ke kompozici možné, byl samozřejmě využit průhled i do vzdálenější krajiny, třeba až na konec parku.

Příklad, kde na malé ploše, na moderní předzahrádce pomocí různě vysokých živých plotů byla snaha vytvořit iluzi většího prostoru.

Výsadba

K výsadbě anglického krajinářského parku lze použít vhodné druhy místních dřevin, které byly doplňovány dovezenými cizokrajnými dřevinami, nebo kultivary. Výsadbu je nutní naplánovat tak, aby použité dřeviny nebyly příliš stejné a výsadba nebyla fádní, příliš různorodé a výsadba nebyla nesourodá. Důležité jsou samozřejmě i nároky dřevin, ale významný je habitus, odstín olistění, vybarvení na podzim, při rašení, při květu. Například rostliny se zajímavým , ale z větší dálky naprosto nenápadným kvetením je třeba umístit u cesty (např. Calycanthus floridus). Rostliny nad jiné pozoruhodné, umisťujeme zvlášť, jako solitéry. Solitéra vyniká nejvíce na pozadí nenápadných keřů a stromů, pokud možno kontrastního zbarvení oproti soliternímu keři či stromu. Jako solitera je vhodný například šácholan (např. Magnolia stellata) zajímavý výraznými květy a zajímavými velkými listy. Menší rostliny je často vhodné vysazovat ve skupinách stejných keřů.

výsadba vysokých dřevin poblíž cesty může opticky zmenšovat prostor. Ovšem může mít v některých případech pozitivní vliv - zvyšuje dramatičnost prostředí a kompenzuje výškový rozdíl .Schlosspark Wilhelmshöhe

Někdy je to naprosto nezbytné, protože více keřů například zimolezu (Lonicera nitida, nebo Lonicera pileata) , zaplní prostor rychleji než jeden. Výsadby tedy lze koncipovat tak, aby stromy, nebo rostly jednotlivě (výjimečně, tzv. solitery) nebo ve skupinách (většina dřevin v parku bude ve skupinách). Skupiny v anglickém parku jsou vytvářeny podle předem pečlivě rozvrhnutého plánu s ohledem na vlastnosti rostlin, a ohledem na jejich růst a rychlost růstu, barevnost a habitus. Skupiny různě ohraničují okraje výsadby, aby vytvářely průhledy a současně i kulisy pohledů. Ponechávají ale také dostatek volného trávníku, aby vynikl dojem prostoru. Při výsadbě je využito vytváření kontrastu, když jsou před tmavé jehličnany vysázeny keře s nápadnými světlými listy (a naopak). Druhy s většími listy sázíme blíže pozorovateli, druhy s menšími listy do větší vzdálenosti od pozorovatele (pokud tedy není sledován nějaký cíl, například vystavit dekorativní plody keře s menšími listy blíž pohledu pozorovatele). Menší druhy je třeba sázet před větší, jen výjimečně jinak. Velké a vysoké druhy dřevin se obvykle nedávají poblíž cest, ale buď přímo nad cestu, nebo do větší vzdálenosti jako kulisa (často k jiné cestě), jinak můžou vyvolat dojem stísněnosti. Všeobecně by mělo platit, že v malých zahradách používáme malé stromy, ve větších můžeme použít větší stromy. Velké stromy malou zahradu opticky ještě více zmenší. Menší stromy velkou zahradu, nebo park ještě více zvětší, ale mezi velké stromy patří mnoho krásných dřevin. Při výsadbě kultivarů s velmi výraznými znaky, barvou, nebo zvláštním růstem je třeba dobře zvážit jejich použití a umístění, někdy působí nepřirozeně, tedy proti smyslu celého parku. Ideální je okrasné dřeviny skloubit tak, aby v prostoru během sezóny vždy bylo něco zajímavého a atraktivního, ať už kvetením, nebo sezónním olistěním , či plody. Zejména podzimní barvy jsou cenné a je vhodné sladit jednotlivé druhy aby vynikly ty nejzářivější. Samozřejmě je důležitá střídmost a kultivovaná krása krajiny jako celku je v romantickém parku cennější než podbízivá skupina uměle pestrolistých keřů.

Po vysázení parku je třeba mnoho let čekat, než se skutečně plánovaný efekt dostaví. Některé dřeviny proto byli ochotni majitelé dát vykopat a přepravit na místo v parku už jako velké vzrostlé dřeviny. Další možností byly rychle rostoucí dřeviny (javor, jasan,lípa, smrk), které vytvořily porost do doby, než je nahradily pomaleji rostoucí cenné dřeviny (dub, buk). Ale ani po výsadbě není vyhráno. Stává se, že neodborní zaměstnanci zničí úspěšnou realizaci špatnou údržbou. Volba druhové skladby byla někdy záležitostí preferencí architekta, například Lancelot ('Capability') Brown vysazoval s oblibou všude smrky. Zkušený architekt používá různé barevnosti a habitu dřevin a tak může dosáhnout efektních kontrastů. Do parku se dosazovaly jako zvláštnost dřeviny dovezené z cizích zemí, zejména v druhé polovině 19. století vzrostla záliba v neobvyklých cizozemských dřevinách. Barevnost zahrady hraje větší roli na konci 19. století, kdy do koncepce opět proniká více používání květin a různobarevných dřevin. Ve dvacátém století se v kompozici parků stále více prosazují barevné kultivary. V polovině 20. století bylo pěstování barevných dřevin vůbec zavrženo i v sadovnictví jako buržoazní úchylka, přežitek, s tím ,že parky mají sloužit především dělníkům a rolníkům.^{[P 3] [L 2]}

zámek Lednice, romantický anglický park, v pozadí minaret a zbytky pseudorománské zříceniny (aquaviaduct)

Voda

Voda v přírodně krajinářských zahradě měla za úkol stejně jako ve francouzské zahradě zrcadlit, ale také být protikladem k zelené ploše trávníků. Velké vodní plochy jsou zde často doplněny romantickým ostrovem, nebo voda v parku tvoří zálivy, takže pevnina ostrov aspoň připomíná. Stejně jako u ostatních stylů byl ceněn zvuk padající vody, ale kašny nahradily splavy a nebo někdy i bouřlivé peřeje. Voda v krajině může dodat krajině větší dynamiku, tehdy, když bude otevřenou krajinou procházet v křivkách jako řeka. Nebo může opticky krajinu udělat širší, nebo užší, to tehdy, bude li koryto řeky, nebo rameno rybníka dělit krajinu podélně,nebo příčně.

Kvality kvetoucího keře by se nemohly plně projevit ve francouzské zahradě - zámek Kroměříž

Velkou změnou anglických zahrad od klasicistních předchůdkyň bylo zrušení ohradních zdí a rozšíření zahrady o okolní krajinu. Tato tendence se objevovala i u pozdních úprav francouzských zahrad (vizLednicko-valtický areál). Sama krajina v okolí se stává parkem. Aby pohled na krajinu nerušily ploty a cesty, bylo oplocení a cesty umístěny do terénních sníženin, případně příkopů . Krajina potom vypadala nerušeně.^{[P 4] [3]}

plot, zeď skrytá v terénní nerovnosti, příkopu (ha-ha) neruší krajinu parku z pohledu diváka, (Suffolk)

Stavební doplňky

Evropské "anglické zahrady" jsou charakteristicky vytvořeny v menším měřítku a jsou plné atraktivních doplňků, romantických prvků, čímž se liší od většiny anglických přírodně krajinářských zahrad. Mohou někdy působit až poněkud kýčovitě. Typickým úkazem v evropských přírodně krajinářských zahradách byly osoby představující za úplatu poustevníky v romantických umělých jeskyních.

architekt William Kent

Dějiny anglické krajinné zahrady

Společnost byla v 17. století přesycena přehnanou, stále se opakující pravidelností francouzských zahrad a a ještě za života Le Nôtrova byly kritizovány a to i lordem Francisem Baconem, což potvrzuje například dílo ,esej "Of the Garden" ^[4](kde obdivuje původní krajinu a kritizuje architekturu zahrady) a byla hledána nová vhodná forma. Ideovými otci a zároveň zarytými kritiky formálních zahrad byli filosof Joseph Addison a básník Alexander Pope. Ve francouzské zahradě nacházejí prvky absolutismu a scholastiky a proti formální zahradě stavějí krásu nespoutané přírody. Důvodem vzniku koncepce anglického parku v Anglii byla i blízkost Golfského proudu a tedy častá přítomnost hustých mlh v tamější krajině, která naprosto znehodnocovala hlavní kvality francouzského parku - využití perspektivy a širokého rozhledu do barevné a členité zahrady.^{[L 3]}

Další příčinou byla záliba v kvetoucích keřích, které se stále ve větším množství dovážely z cizích krajin a jejichž krása se v stříhaných zahradách nemohla uplatnit. Jeden z hlavních podnětů k vytvoření anglického přírodně krajinářského parku tak dala sama příroda. Měkce zvlněné nížiny a trávníky dokonalé díky stálé vlhkosti daly základ jeho typickým rysům. Byl to i způsob života britské šlechty, který ovlivnil odlišnou úpravu panství a okolí venkovských sídel. Anglický feudál věnoval převážnou část svého času přímé péči o svá sídla, honitbě a vyjížďkám na koni. Úprava okolí panského sídla se v 18. století odlišovala od úprav zemědělské krajiny. Část byla určena funkci společenskoreprezentační – francouzská zahrada a část byla určena volnočasovým aktivitám. Tato část, obora, nazývaná ve Francii zpravidla „park“. Obora tak byla výsekem upravené volné přírody. Více než francouzské zahrady byly v Anglii 18. století oblíbené italské zahrady vázané na bezprostřední blízkost domu. Angličané v nekritickém používání nůžek prý překonávali i samotnou Itálii a to samozřejmě vyvolalo i kritické hlasy a odpor k používání nůžek. Potřeby feudální společnosti byly ale jistě důležitější pro úspěšný rozvoj anglického krajinářského parku než ostré výpady teoretiků.^{[L 4]} V roce 1790 Pope zakládá vlastní zahradu a podle popisu připomíná divočinu s přemírou přírodních prvků a naivních doplňků. Podobný pokus učinil i filosof Addison , plošky přírody propojil se zelinářskou zahradou a záhony květin. Podle popisu se mohly podobat pozdější rokokové,nebo holandské zahradě. Sbírku nákresů zahrad směšující volné křivky a pravidelné vzory lze najít v sadovnickém vzorníku Batty Langleye z roku 1728. Nejvýraznější rysy přechodného období mezi barokní na romantickou zahradou , anglickým přírodně krajínářským parkem, nese klasicistní zahrada. Přechod lze vidět nejlépe v dílech W.Kenta, v Chiswicku, nebo v zahradě v Stowe. Jen o málo přísnější stavba by zahradu zařadila mezi díla pokračovatelů Le Notra a více rozvolněná struktura a odstranění symetrie by park zařadila naopak mezi anglické přírodně krajinářské parky. Až na výjimky byly tyto klasicistní zahrady postupně přebudovány na parky ve stylu anglického přírodně krajinářského parku. Vznik anglických zahrad je podle některých autorů popisován jako reakce na zprávy o čínských a japonských zahradách, které pronikly nejdříve do Anglie a přispěly ke vzniku nepravidelně řešených zahrad. Předchůdcem anglického přírodně krajinářského parku v Anglii byly velké parky vytvořené sirem Johnem Vanbrughem (1664-1726) a Nicholasem Hawksmoorem na hradě Howard (1699-1712); Blenheimském paláci (1705-1722) a zahrady Claremont Landscape Garden na Claremont House ( 1715-1727). Tyto parky obsahují rozlehlé trávníky, lesy, a kousky architektury, jako je například mauzoleum navržené Nicholasem Hawksmoorem na hradě Howard. V centru kompozice byl dům, za kterým byly symetrické zahrady ve stylu francouzské zahrady, zdobené květinovými záhony a ohraničené stěnami živých plotů, ozdobenými sochami a fontánami. Tyto zahrady, byly modelovány podle zahrad ve Versailles, byly navrženy tak, aby působily dojmem velikosti a vznešenosti.^{[L 5]} Rozšíření a koncepce anglický přírodně krajinářského parku je reakcí na změnu filosofie a lidského myšlení, na principy renesance ,humanismu a nastupující romantismus. Je projekcí tohoto snivého, pohádkového vidění světa do zahradní architektury. Anglické zahrady proto vždy zobrazovaly idealizovaný pohled na přírodu, ale nikoli spoutaný pravidly, ale nesený představami. Předlohy parků byly často inspirovány obrazy krajin Clauda Lorraina a Nicolase Poussina. Obvykle bylo součástí parku i jezero, vysoko sekané trávníky, souvislé skupiny stromů a napodobeniny chrámů, gotických zřícenin, mostů a další malebné architektury, nebo i jeskyní. Jako celek byla navržena tak, aby dávala dojem idylické krajiny. Do konce osmnáctého století anglický park částečně napodoboval francouzský park (například v parcích v Petrohradu v Rusku, v Carskoe Selo, zahradách Kateřiny Veliké). Měl velký vliv na podobu veřejných parků a zahrad, které po celém světě.^{[L 6]}

Stowe v roce 1910

Počátky

Vzhledem k podobnosti je předpokládáno, že přírodně krajinářské parky převzaly své základní principy, svoji koncepci, z asijských čínských a japonských zahrad. Tyto zahradní styly se však od anglického parku přesto dosti zásadně liší, protože evropské a asijské filosofické a mystické směry, jejich hodnoty a kritéria úspěšnosti a měřítka krásy byly značně odlišné. První přírodně krajinářské parky byly jen stěží rozeznatelné od francouzské zahrady, která při rozšíření do okolí , zvláště ve svém pozdním období s rostoucí vzdáleností od ústředního sídla zpravidla ztrácí na přísnosti a mizí i přísně stříhané keře. Změny přicházely pomalu, ale byly zásadní. Odklon od jednoduchosti geometrie a hledání vyváženého návrhu, kde keře nebyly přísně stříhané a bylo tedy nutné znát jejich růst a přirozený habitus byklo náročné na znalosti botaniky. Nepravidelný tvar vodních toků , jezer je zase náročné na umělecké cítění. Zahradní architekt nemohl být nyní pouhý matematik a zeměměřič držící se několika stereotypů. Musel se stát umělcem, básníkem, citlivýmm pozorovatelem přírody, dobrým botanikem se snahou hledat něco nového, cizokrajného, romantického, nebo překvapivého čím by udělal své dílo jedinečným. Proto přírodně krajinářské parky v průběhu jeho vývoje obohacovaly stavby evokující hrdinské a romantické příběhy historie, představu prostého venkovského života, nebo atmosféru vzdálených krajin. Přírodně krajinářské parky ochuzené o romantizující prvky byly vzorem i pro stavbu parků a zahrad během celého 20. století. Přírodně krajinářské zahrady se staly přelomem v architektuře zahrady. Mnohé prvky a principy, které zavedli architekti přírodně krajinářských zahrad přežívají dodnes, zejména jde o kompozici skupin dřevin, práci s vodou a terénem v zahradě, důkladné plánování průhledů a nerovné cesty. Přírodně krajinářský park udělal z francouzské zahrady postavené na geometrii, uniformitě a tvarovaných rostlinách, zahradu postavenou na romantice, snech a představách, kde její autor skrývá své úpravy maskované jako by byly přírodním dílem. Ke konci 19. století byla koncepce anglických parků napadána, že jde o samoúčelnou krásu nebo bezobsažné kopie přírody. Ve stejné době přichází posun tvorby parků směrem k vyšší efektivnosti kompozice pro účely rekreace a volnočasových aktivit. Na základě neznalosti nebo neschopnosti, ale někdy i na přání zákazníka bylo v posledních dvou stoletích vytvořeno mnoho neumělých napodobenin, nebo splácanin různých stylů, které postrádají skutečné kvality vyzrálého návrhu anglické zahrady. Stowe, v Buckinghamshire, (1730-1738), byl radikálním odklonem od klasických pravidel francouzské zahrady. Na začátku roku 1700 musela společnost UK Bridgemana vytvořit formální zahradu, s architektonickou výzdobou John Vanbrugha. Bridgeman do projektu zahrnul osmiboká jezera a Rotondo (1720-21) navržené Vanbrughem. O nejstarším stavu zahrady ve Stowe píše J.C.Loudon v Encyklopedii z roku 1822. Píše, že úkolem Ch. Bridgemana bylo nahradit přísný charakter staré zahrady volnější nepravidelnější formou. Analýza plánů představuje původní zahradu ve francouzském stylu. Její obvod tvoří nepravidelný polygon, plochu zahrady člení paprskovitá stromořadí na polygonální boskety a boční partery. Bridgmanovy úpravy z druhé čtvrtiny 18. století tvoří klasicistní etapu zahrady , kdy byly upraveny velkorysé prostory, pravidelné nádrže,boskety a travnaté partery bez dekoru. Prostory byly oživeny památníky a plastikami. Především však na rozdíl od starého půdorysného pojetí výsadby v parku nabývají nepravidelných rysů typických pro přírodně krajinářský park. V roce 1730, William Kent a James Gibbs spolupracovali na Stowe House s Bridgemanem, který zemřel v roce 1738. Kent přepracoval jezera na více přírodní tvar, a vytvořil nový typ zahrady, kterou návštěvníci viděli jako malebnou krajinu. To nakonec zařadil Palladianský most (1738), a chrám Venuše (1731), jako Palladianskou vilu, chrám antického ctnosti (1737), se sochami slavných Řeků a Římanů, a chrám Britských hrdinů (1734 -1735), se sochami z britské historie; a Chrám moderní ctnosti, který byl záměrně ponechán v troskách, který obsahoval bezhlavou sochu Roberta Walpole, Cobhamova politického rivala.^{[L 6]} Na Stowe, Capability Brown následujíce tak novou módu mezi lety 1740 a 1753, přidává nový prvek parku, tzv. Hawkwelle Hill a gotickou promenádu s gotizujícími stavebními prvky.^{[L 1]} Zahrada přitahovala návštěvníky z celé Evropy, včetně Jeana-Jacquese Rousseaua. Stala se inspirací pro krajinářské zahrady ve Velké Británii a na evropském kontinentu. (Viz francouzské krajiny zahrady.)

průhled mezi stromy, terén se mírně zvyšuje,Lednice

Rané anglické přírodně krajinářské parky

Styl, který se stal známý jako anglické zahrady byl vynalezen krajinářskými architekty Williamem Kentem a Charlesem Bridgemanem, kteří pracovali pro bohaté mecenáše umění jako Richard Temple, 1st Viscount Cobham, Richard Boyle, 3rd Earl z Burlingtonu, a bankéř Henry Hoare II, muže, kteří měli velké panství a byli členy protimonarchistické strany Whigů. Měli klasické vzdělání, byli patrony umění, a cestovali často do Itálie, kde obdivovali římské ruiny a italskou krajinu a chtěli je napodobit ve svých zahradách.

Významní architekti raných parků

William Kent (1685-1738) byl architekt, malíř a návrhář nábytku, který zavedl palladianský styl architektury do Anglie. Kent byl inspirován stavbami v Benátkách a krajinami a zříceninami v okolí Říma - žil v Itálii 1709 - 1719, a přinesl zpět mnohé kresby antické architektury a krajiny. Jeho zahrady byly navrženy tak, aby byly komplimentem italské Palladianské architektury .^{[L 1]} V přírodně krajinářském parku v Kensingtonu dal W. Kent vysadit dokonce pahýly stromů, s tím že ve volné přírodě také existují. Kent byl považován za umělce, malíře, který prosazoval malířské principy v přírodně krajinářském parku jako na trojrozměrném plátně. Charles Bridgeman (1690-1738) byl synem zahradníka, který se stal královským zahradníkem anglické královny a prince Jiřího a byl původcem změn a rekonstrukcí v královské zahradě v Berkshire, Windsoru, Kensingtonském paláci Popis tohoto paku na Gardenvisit.com, Hampton Court, St. James's Park and Hyde Park (Londýn). Pracoval na několika významných zahradách v Kentu, poskytoval odborné rady v v Kentu což mu umožnilo realizovat jeho architektonické představy.^[5]

Ferme ornée

Klasicizující pojetí přírodně krajinářského parku představují H.Hoare a W. Shenstone. W. Shenstone prosazoval tzv. „Ornamented farm“, okrasný statek, známý ve Francii jako „ferme ornée“.^[6] Pole, louky, stromořadí a rybníky se podílejí na estetickém díle.Výsledkem je záměrně kultivovaná krajina sloužící jak ozdobným, tak hospodářským cílům. Okrasný statek je podnětem i pro dnešní krajinotvorbu ^[7] .

Zlatý věk anglické zahrady

Blenheimský park, od Capability Brown

Názorným příkladem vývoje zahrad od francouzských na anglické přírodně krajinářské parky jsou zahrady ve Stowe. Tytéž vývojové fáze sledujeme na kontinentu. Nejvlivnějších postava v pozdějším vývoji anglické krajinářské zahrady byl Lancelot "Capability" Brown (1716-1783), který začal svou kariéru v roce 1740 jako zahradník v Stowe pod UK Bridgeman, úspěšným architektem Williamem Kentem v roce 1748. Lancelot "Capability" Brown došel k takříkajíc typizované představě anglické zahrady a byl známý svou schopností jakýkoliv terén zvlnit a učinit jej způsobilý pro krajinářské účely, radikálně likvidovat a přebudovat jakoukoli francouzskou zahradu na anglický park. To mu vyneslo přezdívku „způsobilý“ - (capability).

zahrada u Chatsworth House, od Capability Brown

Brownovým příspěvkem bylo zjednodušení zahrady odstraněním geometrické struktury, uliček a parteru blízkosti domu a jejich nahrazení trávníky a rozsáhlými skupinami izolovaných skupin stromů, které se zdají být součástí větší krajiny. Křivku ve tvaru „S“ ve své praxi povýšil na princip krásy, u jeho pokračovatelů se křivka „S“ stala ustáleným klišé. Pokusil se vytvořit ideální obraz krajiny z anglického venkova.^{[L 1]} Vytvořil umělé jezera a přehrady a kanály k iluzi, že přes zahradu vede řeka . Hlavními nástroji v jeho práci byly náročné terénní úpravy, voda a vegetace. Byly mu vytýkány schematické výsadby, jako vegetaci používal nekriticky smrky. Střídal tři formy výsadby:

• belting – úzké pásy výsadby po obvodu
• clumping - nakupeniny květin, keřů a stromů
• solitéry – jednotlivě vysázené rostliny.

Všeobecně však byl respektován jeho cit pro modelaci terénu a zakládání vodních ploch.

kaskáda v Chatsworth House

Brown navrhoval 170 zahrad. Nejdůležitější jsou:

• Petworth (West Sussex) v 1752;
• Chatsworth (Derbyshire) v 1761;
• Bowood (Wiltshire) in 1763;
• Blenheim Palace (Oxfordshire) v 1764.

V Blenheimu se soustředil zejména na vodu a založením umělé, velkolepě řešené, hráze, vytvořil umělé jezero, které je dodnes ústředním motivem celého parku.

kaskáda v parku u Blenheimského paláce

Anglo-čínská zahrada

Zahrady v Kew - pagoda

Čínský dům byl postaven v zahradě na Stowe House roku 1838, a zahájil tak módu exotické architektury v zahradách. Čínské architektonické prvky získaly popularitu díky Williamovi Chambersovi (1723-1796), který žil v Číně, 1745 - 1747, a napsal knihu, The Drawings, buildings, furniture, habits, machines and untensils of the Chinese,^[8], která byla zveřejněna v roce 1757. Ve stejném roce byla postavena zahradní pagoda a čínský dům v Kew, v Londýně.^[9] Zahrada včetně zahradní architektury symbolizovala všechny kouty světa a všechny historická období. Anglo-čínský zahradní styl se stal populárním na konci 18. století, a čínské pavilony objevily v anglických zahradách po celé Evropě.^[10] Před Chambersem byl propagátorem čínských zahrad W. Halfpenny, který úspěšně propaguje čínské pavilony a drobné doplňky. Díla obou zahradních architektů jsou předlohou mnoha zahrad se sentimentálními čínskými(pagody), nebo islámskými (mešity) motivy po celé Evropě. Teoretik C.C.L.Hirrschfeld ve svém díle „Theorie der Gartenkunst“^[11] upozorňuje na charakter jejich díla a T.Whateley poznámkami v práci „Observation on Modern Gardening“ ^[12]z roku 1770 přispívá k šíření jejich stylových změn po Evropě.

Gotický vliv v anglické zahradě

V roce 1750, se ke klasické čínské architektuře připojily gotické zříceniny v anglické zahradě. To bylo z velké části výsledkem vlivu básníka Horace Walpole, který oživil gotické prvky ve svém domě a zahradě na Strawberry Hill v Twickenham.^{[L 1]}

Přírodně krajinářský park na konci 19. století

Nejlepší zkušenosti svých předchůdců používá H.Repton a J.Nash. Obzvláště Humphrey Repton dokázal vytvářet architektonická díla s vkusem a řemeslnou jistotou.^[13] Původním povoláním byl kupec a přihlížel k funkcím zahrady s pragmatismem. Cílem mu nebyla bezúčelná kopie přírody, nebo malebný obraz, ale sledoval především obytné a funkční hodnoty pro uživatele s nimiž úzce spojoval estetickou hodnotu. Dovedl optimálně využít přírodní kvalitu řešeného území a navrhoval parky i venkovské vily s takovou zručností, že se stal ve své době patrně nejvyhledávanějším architektem krajinářem. Své práce doplňoval o takzvanou červenou knihu, v které dlouhodobě rozváděl a doporučoval pokyny pro údržbu a dotváření parku. Rehabilitoval dlouho potlačované květinové záhony, jimiž osazoval okolí domu. Své práce shrnul v několika dílech, zejména „On Theory and Practice of Landscape Gardening“ ^[14] se stala hlavní příručkou krajinářů 19.století. Pro své vyhranění pro praktické užívaní zahrady se dostává do sporu s teoretikem U.Pricensem, zastáncem krajně malířských principů. Brilantni řečník a teoretik Pricens sice ve své době vítězil nad praktikem Reptonem, ale stejně vždy končil v bažině bezobsažných kopií přírody.^{[L 3]} J.Nash ve svých studiích a nerealizovaném plánu výstavby v londýnském Regent’s Parku z roku 1812 spojuje principy krajinářského parku s konceptem obytné krajiny a to formami, ke kterým dospěl urbanismus teprve koncem 20.století. Arboretem v Derby , komponovaném s důrazem na přehlídku okrasných dřevin otevřel cestu kompozici parků tak jak jsou známy z 20. století, které vývoj romantického parku ukončilo. Vývoj anglické zahrady v podstatě uzavírá J.C.London, jehož dílo „An Encyclopedia of Gardening“ shrnuje teorii i podriobné údaje o autorech.

Příklady přírodně krajinářských parků

Chiswick House

Kent vytvořil jedny z prvních opravdových anglických přírodně krajinářských parků v Chiswick House pro Richarda Boyle, 3. hraběte z Burlingtonu. První zahrada, která byla založena mezi lety 1724 a 1733 měla mnoho formálních prvků francouzské zahrady , včetně alejí měla něco nového - pitoreskní napodobeninu jónského chrámu na pozadí stromů. Mezi lety 1733 a 1736, byla přeměněna zahradu opět byly upraveny, trávníky svažující se k okraji řeky a malá kaskáda. Poprvé byla podoba zahrady inspirována ne architekturou staveb, ale idealizovaný verzí přírody.^{[L 6]}

Zahrada Rousham House

Zahrada Rousham House, od Williama Kenta (1737)

Rousham v Oxfordshire je považován některými jako nejvíce dokončená a významná práce Williama Kenta. [7]. Patronem byl hlavní správce, který vedl Bridgemanovu společnost a zahájil úpravy zahrady v roce 1727, a rekonstrzuoval ji v Kentu v roce 1737. Bridgeman vybudoval řadu zahrad, včetně jeskyně Venuše, na svahu podél řeky Cherwell, které jsou propojeny napříč alejí. Kent obrátil aleje k ukončení cesty, a vytvořil řadu průhledů zdobených alegorickými sochami Apollona a zraněných gladiátorů, lvů útočicích na koně, a jiné předměty. Umístil nápadné motivy klasické architektury k ozdobení krajiny. Použil příkop aby skryl oplocení, takže zahrada se zdá, jako by pokračovala do velké vzdálenosti. Nakonec přidal kaskády po vzoru zahrad Aldobrandini a Pratolino v Itálii, které kompozici dodaly pohyb a drama.^{[L 1]}

Stowe House

Palladianský most v Stowe (1730-38)

Palladianský most v Bath, Prior Park Bridge, románské doplňky v parcích jsou velmi podobné, za povšimnutí stojí výrazný odraz architektury na hladině klidného toku

Stourhead

Claude Lorrain

Stourheadský park

Stourhead ve Wiltshire (1741-80), kterou vytvořil bankéř Henry Hoare II, byla jednou z prvních 'malebných' zahrad, inspirovaných obrazy Claude Lorraina. Hoare cestoval do Itálie na Grand Tour a vrátil se s obrazem Claude Lorraina. Hoare dal vytvořit jezero, a kolem jezera se krajinu a architektonické stavby ukazující jednotlivé kroky na cestě Aenease.^{[L 6]}

Rozšíření anglické zahrady na kontinent

Popis anglické zahrady, byl poprvé uvedené do Francie Abbe Le Blancem, který zveřejnil své zápisy z plavby v letech 1745 a 1751. Pojednání o anglické zahradě, v Připomínky k modernímu zahrádkářství napsal Thomas Whately a publikoval v Londýně v 1770, byla přeložena do francouzštiny v 1771. Po ukončení sedmileté války v roce 1763, francouzská šlechta byla schopna plavby do Anglie a shlédnout zahrady a v novém stylu byly upraveny francouzské zahrady. Tento nový styl také měl tu výhodu, že vyžadoval méně zahradníků, a byl snazší k údržbě, než byla francouzská zahrada.^{[L 1]} Od druhé poloviny 18 . století se anglický park s romantickými stavbami rychle prosazuje po celé Evropě , zejména v Rusku, Rakousko-Uhersku, Německu a Francii. Na propagaci anglického přírodně krajinářského parku se podíleli i Voltaire, Jean-Jacques Rousseau , Arthur Schopenhauer, Johann Gottfried Herder. Filosofové i přírodovědci vítali přírodně krajinářský park. V letech 1770-1788 vycházel v Paříži na pokračování velký sborník grafických listů „Jardins Anglo-Chinois“ shrnující nejrůznější realizace krajinářských parků i zahrad a obsahující i ukázky čínských zahrad. V roce 1774 vyšly Wateletovy “Essaye”které opěvují “okrasný statek”. Voltaire byl na návštěvě Anglie v roce 1726 okouzlen naivními hříčkami raných protoromantických parčíků a imponovala mu prostota nového slohu proti strohosti a okázalosti francouzských zahrad. Jedním z prvních anglických parků na evropském kontinentu byl Ermenonville, ve Francii, postavený markýzem René Louis de Girardin v letech 1763-1776. Je založen na ideálech Jeana Jacquese Rousseaua, který byl pohřben v parku. Rousseau a zakladatel zahrady navštívil Stowe o několik let dříve. Jiné příklady počátků anglických parků na starém kontinentu jsou Désert de Retz v Yvelines (1774-1782), Parc de Bagatelle u Château de Bagatelle v Bois de Boulogne na západ od Paříže (1777-1784), Folie Saint James v Neuilly-sur-Seine (1777-1780) a Château de Méréville v Essonne (1784-1786). Dokonce i ve Versailles, vzoru všech francouzských zahrad, byl malý anglický krajinářský park s římským chrámem Petit Trianon a napodobeninou vesnice, Hameau de la Reine, vytvořenou pro Marii Antoinettu. Nový styl také rozšířil do Německa. Central Wörlitzer Park, v blízkosti městečka Wörlitz, byl založen v letech 1769 a 1773 vévodou Leopoldem III., na základě modelů Claremont, parku ve Stourheadu a Stowe. Dalším pozoruhodným příkladem byla Anglická zahrada v Mnichově, v Německu, vytvořená v roce 1789 sirem Benjaminem Thompsonem (1753-1814). Styl rychle rozšířil i do Ruska, kde v roce 1774 Kateřina Veliká upravila podle nového stylu park svého paláce v Carskoje Selo s kompletním modelem čínské vesnice a Palladianským mostem, vytvořeným podle Wilton House. Ve druhé polovině 18. století se nové zahrady ve francouzském stylu zakládají už jen zřídka a obhajují je jen její tvůrci. Jen někteří se rozhodli jít proti novému proudu a pokračovat v tradici francouzských zahrad. Takovým oponentem anglického parku byl například zahradník a botanik Jan Prokop Mayer, autor würzburských rokokových zahrad.^{[L 4]} Mimořádný postoj k ostrým sporům zaujal Johann Wolfgang von Goethe, přívrženec krajinářského parku, který neodsoudil francouzskou zahradu a pochopil neysmyslné spory o znásilňování nebo neznásilňování přírody. V letech 1770 vychází listy Jardins Anglo-Chinois ^[15] shrnující pestrou evropskou tvorbu ve stylu evropských anglických zahrad v sentimentálním stylu a v roce 1774 také Essaye od Watelet.^[16]

Charakteristika evropského přírodně krajinářského parku

Evropské "anglické zahrady" je charakteristicky vytvořeny v menším měřítku a jsou plné atraktivních doplňků čímž se liší od většiny anglických přírodně krajinářských zahrad. Evropský anglický park obsahuje řadu romantických prvků. Vždy je přítomen rybník, nebo jezírko s molem nebo mostem. Na rybník je výhled z kulatého, nebo šestiúhelníkového pavilonu, často napodobující monopteros, římský chrám. Někdy má park také „čínský" pavilon“. Hlavní součástí anglické zahrady v Anglii jsou sekané trávníky v kontrastu k vodním plochám na lesním pozadí, se shluky stromů a háji. Druhá vlna stylu napodobování anglických zahrad, která se stala populární během dvacátého století ve Francii a severní Evropě, začala na konci devatenáctého století a napodobuje anglickou venkovskou zahradu.^[17] Hlavní proud architektury anglického parku byl revidován na počátku devatenáctého století, ve snaze být více „zahradeskní“ („gardenesque“),^{[P 5]} efektní, obsahoval keře a stromy uspokojující botanickou zvědavost, takové, které by byly více pozoruhodně. Znamenalo to i návrat květin v tvarovaných květinových záhonech. Tato verze anglického přírodně krajinářského parku byla nejvíce napodobována v Evropě v 19. století. Anglické parky budované od roku 1840 byly více omezené do rozsahu a bližší obytným budovám. Jeden z nejlepších známých anglických parků v Evropě je Anglická zahrada (Mnichov) v Mnichově.

Anglická zahrada v Mnichově

(V němčině Englischer garten) Anglická zahrada v Mnichově je 4,17 km² velká plocha zeleně. Je jedním z největších parků na světě. Její podobu jí dal především Friedrich Ludwig von Sckell. Mnichovská Anglická zahrada byla jednou z prvních velkých kontinentálních parků volně přístupných veřejnosti. Je jedním z největších městských parků na světě, je větší než Central Park v New Yorku nebo Hyde Park v Londýně, ale menší než ve Stockholmský národní park. Je jedním z nejnavštěvovanějších míst v Mnichově a také velmi oblíbeným cílem turistů.

Historie

V únoru 1789 dal bavorský kurfiřt Carl Theodor příkaz vybudovat v každém posádkovém městě bavorské armády vojenskou zahradu. Zahrada měla dát vojákům zemědělské dovednosti, poskytnout příležitost k rekreaci, ale měla by být rovněž zpřístupněna veřejnosti. V srpnu 1789 Carl Theodor nařídil přepracovat oblasti východně od zahrady na veřejný park (Volkspark). Jednalo se o první zařízení svého druhu v Evropě. Provedení návrhu bylo svěřeno zahradníkovi Friedrich Ludwig von Sckell, který zahradu vytvořil pod vedením ministra války Benjamina Thompsona (narozený v Massachusetts, změnil si jméno v roce 1792 na hrabě von Rumford). Veřejný park byl nejprve nazýván "Theodore Park", ale brzy se ujal název "Englischer garten" podle nového, moderního přírodu napodobujícího stylu zahrady. Na jaře roku 1792 byl park otevřen. Mnichov měl v tu dobu přibližně 40.000 občanů. V prosinci 1799 byla zahrada rozšířena o oblasti Hirschau, v lednu 1800 byly přidány dnes již zaniklé vojenské zahrady. Sckell vytvářel až do své smrti v roce 1823, podobu dnešní anglické zahrady.

Zajímavé prvky v mnichovské Anglické zahradě

• Rumfordův dům (Rumfordhaus)
• Čínská věž (Chinesischer Turm)
• Monopteros
• Japonská čajovna (Japanisches Teehaus)

München-englischer-garten-südteil.jpg mapa anglického parku (jižní část) v Mnichově (Německo). cesty vedou zpravidla skupinami stromů, cenné jsou průhledy přes trávníky na pozadí stromů. Krajina působí přirozeně a dává dojem mnohotvárnosti, většího prostoru	mapa anglického parku v Mnichově, (Německo),cenná je výrazná vodní plocha	voda v anglickém parku v Mnichově, prvek který dodává krajině pohyb a půvab. Je cenná v každém ročním období. Tvary se vyhýbají geometrickým tvarům a symetrii.	velmi přirozeně působící splav může být stejně dobrým doplňkem jako majestátní romantické žulové kaskády
letecký pohled na část parku, bílé písečné zálivy jsou v létě kontrastní k tmavému olistění	přírodní amfiteátr je praktický doplněk. V tomto pojetí působí docela moderně, ale stále ještě je vhodný jako doplněk anglického parku.	rozlehlé prostranství velice vhodné k odpočinku a piknikům.	napodobenina prehistorického chrámu nápadně připomíná chrám ve Stowe a podobných anglických zahradách.

Anglický přírodně krajinářský park v Čechách a na Moravě

V českých zemích se příklady raných přírodně krajinářských parků objevují už v polovině 18. století. Jedním z nejčasnějších přírodně krajinářských parků je park kolem hradu Hodice v Slezských Rudolticích. Tento park s romantickými scenériemi sklidil obdiv i Voltaira. Zahrada zanikla zanedlouho po svém založení. Na konci 18. století byly ve stylu přírodně krajinářského parku upraveny zahrady v Červeném Hrádku, Vlašimi, Krásném Dvoře, Nových Hradech, „ferme ornée“ ve Veltrusích, Červeném Dvoře, Lednici a Podzámecká zahrada v Kroměříži . ^{[L 4]}

Ferme ornée ve Veltrusích

Ve ferme ornée jsou dobře propojeny pásy lužní krajiny podél Vltavy s uměle založenými remízky a rozlehlými zemědělskými plochami. Propojení kultivované krajiny s parkovými plochami inspiruje dodnes architekty k myšlence, že lze pojmout a navrhnout zemědělskou krajinu jako park. Jan Rudolf Chotek ve Veltrusích realizoval moderní anglický park podle teoretických východisek „ferme ornée“ Ch. L. Hirschfelda. V parku tak bylo možné spatřit nejen les, oboru, ale také 100 hektarů polí, pastvin a sadů. Poradcem mu byl ředitel schönburských zahrad, Richard van der Schott. Tzv. okrasný statek, „nejdokonalejší krajinářskou úpravu“, která poskytuje nejen potěšení, ale i užitek. Součástí okrasné koncepce se staly i zemědělské práce, stáda hospodářských zvířat, snopy obilí nebo třeba seno svážené na žebřiňácích.^[18] Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště středních Čech v Praze, prostřednictvím projektu Centra pro implementaci evropské úmluvy o krajině, Ferme ornée - Statek zahradou, v letech 2009-2013 přemění část areálu ve Veltrusích znovu ve „ferme ornée“ , aby předvedl ukázkové řešení obnovy člověkem přetvářené přírody a pomohl při výchově k úctě k tradicím a k šetrnému a citlivému zemědělskému využívání přírody.^[19]

Park Lednice

Park Lednice (zámek) patří díky pokračování parku do okolí v podobě Lednicko-valtický areál k nejcennějším krajinářským parkům na světě. Původně klasicistní (francouzská) zahrada byla nákladně přebudována na rozlehlý anglický park napojený na okolní krajinu. V okolí parku byly upraveny vodní toky a vybudovány romantické stavby.

Arboretum Průhonice

Zámecký park Průhonice je přírodně krajinářský park typický pro pozdní období evropského přírodně krajinářského parku. Arboretum založil jej hrabě Arnošt Emanuel Silva-Tarouca, botanik a milovník přírody. Park byl vytvořen v údolí podél toku potoka Botiče a je součástí Výzkumného ústavu okrasného zahradnictví v Průhonicích, který spravuje i Dendrologickou zahradu v Průhonicích.

Významní architekti anglického přírodně krajinářského parku

• John Vanbrugh (1664-1726)
• Stephen Switzer (1682-1745),
• Alexander Pope, básník,(1688-1744)
• Charles Bridgeman (1690-1738)
• William Kent (1685-1748).
• Friedrich Ludwig von Sckell
• John Claudius Loudon
• James Gibbs
• Humphrey Repton
• Lancelot "Capability" Brown
• Nicholas Hawksmoor

doplňky mohou mít různou podobu, některé nenásilné prvky do zamýšlené kompozice zapadnou lépe, jiné působí spíše jako divadelní kulisy. Stejně jako nad formou je třeba se zamýšlet nad obsahem, smyslem prvku, jeho dopadem na návštěvníka. Střídmost je na místě, ale je na úvaze, zda je smyslem prvku nalákat návštěvníka na druhý konec parku zajímavou, třeba velmi i nápadnou atrakcí, nebo doplnit tiché zátiší.

Psychologické působení anglického parku

Na lidskou psychiku působí nejlépe krajina připomínající anglický park – s rozsáhlými travnatými plochami a skupinami stromů. Uvědomí si to každý, kdo delší čas pobýval mezi velkými širými lány, v temném hustém lese nebo v kamenném městě bez zeleně. I zemědělská krajina postrádá po čase malebnost, což se negativně projevuje i v cítění a jednání lidí.^[20]To je důvod, proč je anglický park zpravidla součástí sanatorií, lázní a léčeben . Anglický park působí romanticky, snivě, podporuje proti uniformnímu francouzskému stylu,individualitu, volnost, přirozenost, dává šanci náhodě, připravuje překvapení, nebo může nabídnout záhadnost, ale v každém případě zde vítězí nepravidelnost nad geometrií a tedy i představivost nad předvídatelností. Francouzský park více připomíná zemědělskou krajinu a může působit i únavně a díky opakování motivů do nekonečna možná i depresivně. Zatímco anglickým parkem se lze volně toulat, ve francouzském parku je nutné držet se cestiček mnohdy klaustrofobicky působící sevřením mezi temnými zelenými zdmi živých plotů. Naopak přírodně krajinářský park může vzbuzovat deprese v pacientech s psychologickou úzkostí z otevřených prostranství.

Zdravotnické použití

Do určitého měřítka může depresivní pocity odstranit procházka parkem nebo lesem, a jdete-li se svým psem, je o to účinnější. Léčebné účinky jsou využívány v sanatoriích a nemocnicích. V aglomeracích bez zeleně, nebo s jen malým množstvím zeleně je prokazatelně vyšší procento sebevražd. Deprese omezuje kromě vycházek v parku i vlastnictví domácího mazlíčka, sex a dobré mezilidské vztahy.^[21] Podle odborných studií má Zámecký park v Lednici příznivé klimatické podmínky. Procházky v parku mají podle klimatologické studie příznivý dopad na organismus. Toulky klidným prostředím, zejména pak mezi zámkem a minaretem, se proto stanou součástí léčebných procedur v nových lázních.^[22]

Příklady parků

více na Seznam přírodně krajinářských parků

• Park v Kew, kde je nyní botanická zahrada ^[23]

Přírodně krajinářské parky v ČR

• Stromovka.
• Průhonický park ^[24]
• Veltrusy Zámecký park ve Veltrusích ^[25] Podstatná část parku byla třetím majitelem Janem Rudolfem Chotkem utvářena v novém slohovém náhledu na přírodu, rozvíjejícím se od poloviny 18. století v podobě tzv. přírodně-krajinářského parku.^[26] ( Podle některých velmi zavádějících informací se jedná o první anglický park v Evropě.^{[27] [28]}

• Kroměřížská Podzámecká zahrada a Květná zahrada ^{[29] [30]}
• Sychrov
• Konopiště
• Zámecký park v Červeném Dvoře
• Přírodně krajinářský park v Krásném Dvoře ^[31]
• park u zámku Vlašim
• Arboretum v Boskovicích
• Botanická zahrada Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity
• Česká Lípa - městský park ^[32]
• zámecký park u zámku Dětenice
• Dobříš - zámecký park
• Duchcov - zámecký park ^[33]
• Hořovice - zámecký park Hořovice ^[34]
• zámecký park Hradec nad Moravicí ^[35]
• zámecký park zámku Jemniště ^[36]
• zámecký park Jezeří ^[37]
• zámecký park Karlova Koruna ^[38]
• parky a kolonády Karlovy Vary ^[39]
• zámecký park Klášterec nad Ohří ^[40]
• zámecký park zámku Konopiště ^[41]
• zámecký park Kunín ^[42]
• zámecký park Lány ^[43]
• Botanická zahrada Liberec ^[44]
• zámecký park Libochovice ^[45]
• zámecký park Loučeň ^[46]
• zámecký park Lysá nad Labem ^[47]
• zámecký park Mcely ^[48]
• městský park Michalov v Přerově ^[49]
• Arboretum Slezského zemského muzea Opava, Nový Dvůr ^[50]
• lázeňské parky Poděbrady ^[51]
• botanická zahrada hlavního města Praha ^[52]
• Ctěnický zámecký park v Praze ^[53]
• park Dolní Počernice (Praha) ^[54]
• park Praha- park Cibulka ^[55]
• Prostějov - botanická zahrada ^[56]
• zámecký park Raduň ^[57]
• zámecký park Světlá nad Sázavou ^[58]
• zámecký park Sychrov ^[59]
• zámecký park Zákupy ^[60]
• zámecký park Buchlovice
• zámecký park Blovice
• zámecký park Bruntál
• zámecký park Bílá Lhota
• zámecký park Březina

Přírodně krajinářské parky v SR

• Bojnice
• Topolčianky
• Mlyňany
• Smolenice

Anglický park v literatuře

Výstižný, jakkoliv poetický, popis anglického parku nám v části Anglických listů podává Karel Čapek: „…Když jsem viděl prvního gentlemana brouzdat se po trávníku v Hampton Parku, myslil jsem, že je to pohádkový tvor, ačkoli měl cylindr; čekal jsem, že pojede do Kingstonu na jelenu nebo že začne tančit, nebo že na něj přijde zahradník a strašně mu vynadá. Nestalo se nic, a konečně i já jsem se odvážil pustit se rovnou přes louku k onomu dubu křemeláku, který stojí na začátku tohoto listu na krásném palouku. Nestalo se nic dál; ale nikdy jsem neměl pocit tak neomezené svobody jako v tomto okamžiku. Je to velmi zvláštní: tady patrně člověk neplatí za škodné zvíře. Tady není o něm ponuré mínění, že pod jeho kopyty tráva neroste. Tady má právo jít po louce, jako by byl rusalka nebo velkostatkář. Myslím, že to má značný vliv na jeho povahu a světový názor. Otvírá to zázračnou možnost jít jinudy než cestou a přitom sebe sama nepovažovat za škodnou, rošťáka nebo anarchistu.…“ ^[61]

Bois de Vincennes, romantická krajina evropských parků je více naplněna atraktivními doplňky, než u parků v Anglii

Zajímavosti

Anglický park a naturismus

Zřejmě nejznámější naturistickou lokalitou je Anglický park v Mnichově (Englischer Garten). Návštěvníci si chválí koupání bez plavek a dobré pivo.^[62][63] Turisté, zejména z Ameriky a Japonska, přijíždějí speciálně do Mnichova do parku pozorovat a fotografovat nahé lidi uprostřed města. Město Mnichov ve snaze přitáhnout více naturistů vydal příkaz svléknout se, pokud v parku vstoupíte na do prostoru vyhrazeného naturistům.^[64] Naturismus je pokračování tendencí které nacházíme v principech anglického parku.

Poznámky

1. ↑ Bohužel i mezi zahradníky se udržují názory, že anglický park jsou porůznu rostoucí stromy doplněné skupinami samovolně vyrážejících keřů , že jde v podstatě o lesopark, nebo kus lesa, který stačí oplotit a nemusí se ani udržovat. Také jsou publikovány názory, že rozšíření anglického přírodně krajinářského parku způsobily sociální revolty a jimi způsobené zchudnutí a úpadek šlechty. Tento pochybný názor najdeme i v učebnicích.
2. ↑ Například ve francouzské zahradě v Lednici tak najdeme volně rostoucí nepravidelné keře a stromy ve francouzské zahradě a například pravidelné geometricky tvarované květinové záhony v anglickém přírodně krajinářském parku v Lednici (Tyto květinové prvky, ale odpovídají spíše soudobém pojetí mohou být vytvořené v tomto, nebo na konci minulého století, tedy mnohem později a nemají historickou spojitost, nicméně problematiku kolem otázky dokreslují).
3. ↑ Rozklad společenského řádu v polovině a na konci 19.stol. se podle učebnice sadovnictví projevuje v sadovnictví porušováním estetických zákonitostí, nadměrným vysazováním cizokrajných dřevin, nesouladem v tvarech a barvách a nevhodným používáním, historizujících prvků. Rozklad společnosti (podle učebnice sadovnictví )vrcholí ve 20.století. Poté pod vlivem nástupu dělnické třídy nastupuje realismus. „…Základem úprav je soulad krásné formy a socialistického obsahu.“ Cesty se narovnávají do přirozených křivek. Parky už nejsou sbírkami dřevin. Zavádí se pěstování domácích a zdomácnělých druhů dřevin. „…Doposud však nebyly ve všech zahradách a parcích odstraněny zmíněné rušivé prvky.…“ „…To však neznamená , že z tvorby musí být vyloučeny(rozuměj v nové tvorbě) všechny prvky romantické, neboť realismus a romantismus, obojí tvoří jako jednota protikladů jeden nerozborný celek.“
4. ↑ Příkopy se nazývaly „ha-ha“, potměšile pojmenovaných podle návštěvníků usedlosti, kteří se na koni hnali parkem a znenadání se před nimi a jejich Šemíkem objevil příkop s plotem, nebo zdí.
5. ↑ Termín „gardenesque“ byl zaveden Johnem Claudiusem Loudonem.

Reference

1. ↑ (anglicky)vliv Addisona na rané anlické parky (The Pleasures of the Imagination: Joseph Addison's Influence on Early Landscape Gardens)
2. ↑ (anglicky)Filosofie zahrad (A philosophy of gardens) autor: David Edward Cooper
3. ↑ SKLENÁŘ, Tomáš. Anglické parky a zahrady I. [online]. Internetový časopis (e-zin) o developmentu, architektuře, investicích a designu, 21.07.2006, rev. 1.10.2008, [cit. 2009-08-25]. Dostupné online. (cs) 
4. ↑ (anglicky)Of the Garden, Francis Bacon
5. ↑ Philippe Prevot, Histoire des jardins, Editions Sud Ouest, 2006
6. ↑ (anglicky)informace o Ornamented farm v Observation on Modern Gardening
7. ↑ (německy) „Ornamented farm“
8. ↑ (anglicky) The Drawings, buildings, furniture, habits, machines and untensils of the Chinese'
9. ↑ (anglicky) o architektuře v Kew, výtah z Theme Park Landscapes:Antecedents and Variations, napsal Terence Young a Robert Riley
10. ↑ například, Bagatelle zahrady v Paříži, mají čínské domy, a je zde i čínská pagoda v zahradě
11. ↑ (německy) Theorie der Gartenkunst, C.C.L.Hirrschfeld, Leipzig, 1779
12. ↑ (anglicky)Observation on Modern Gardening T.Whateley
13. ↑ vzácné obrázky prací Humphrey Reptona
14. ↑ (anglicky)On Theory and Practice of Landscape Gardening, download
15. ↑ (anglicky)Jardins Anglo-Chinois
16. ↑ (anglicky)Essaye, Watelet, 1774
17. ↑ From Peasants to Monet - Triumf anglické venkovské zahrady
18. ↑ ferme ornée ve Veltrusích
19. ↑ projekt Centra pro implementaci evropské úmluvy pro Veltrusy
20. ↑ HEJDUK, Stanislav. Krajina jako anglický park [online]. Vesmír 86,784, 2007/12 : Vesmír, spol. s r. o.; WebActive s.r.o., prosinec 2007, [cit. 2009-08-23]. Dostupné online. (cs) 
21. ↑ o sebevraždách na help24.cz
22. ↑ VOJTEK, Milan. Toulky zámeckým parkem v Lednici léčí [online]. Novinky.cz, čtvrtek 1. února 2007. Dostupné online. (cs) 
23. ↑ (anglicky)www stránky botanické zahrady v Kew
24. ↑ Průhonický park
25. ↑ Zámecký park ve Veltrusích
26. ↑ zamek veltrusy [online]. REV. 21.8.2009, [cit. 2009-08-23]. Dostupné online. (cs) 
27. ↑ ŠVARC, Petr. První anglický park leží ve středních Čechách [online]. idnes.cz, 6. září 2008 10:00, rev. 6. září 2008 10:00, [cit. 2009-08-23]. Dostupné online. (cs) 
28. ↑ Náčrt mapy parku Veltrusy
29. ↑ Kroměříľ - Libosad neboli Květná zahrada - Příroda (Český rozhlas)
30. ↑ Kroměříľ - Podzámecká zahrada - Příroda (Český rozhlas)
31. ↑ Krásný Dvůr - zámecký park - Příroda (Český rozhlas)
32. ↑ Česká Lípa - městský park - Příroda (Český rozhlas)
33. ↑ Duchcov
34. ↑ Hořovice
35. ↑ Hradec nad Moravicí
36. ↑ Jemniště
37. ↑ Jezeří
38. ↑ Karlova Koruna
39. ↑ Karlovy Vary
40. ↑ Klášterec nad Ohří
41. ↑ Konopiště
42. ↑ Kunín
43. ↑ Lány
44. ↑ Botanická zahrada Liberec
45. ↑ Libochovice (zámek)
46. ↑ Loučeň
47. ↑ Lysá nad Labem
48. ↑ Mcely
49. ↑ Michalov v Přerově
50. ↑ Nový Dvůr
51. ↑ Poděbrady
52. ↑ Praha
53. ↑ Ctěnický zámecký park
54. ↑ Dolní Počernice
55. ↑ Praha - park Cibulka
56. ↑ Prostějov - botanická zahrada
57. ↑ Raduň - zámecký park
58. ↑ Světlá nad Sázavou - zámecký park
59. ↑ Sychrov - anglický zámecký park
60. ↑ Zákupy - terasová barokní zahrada a anglický park
61. ↑ (Anglické listy, Karel Čapek)
62. ↑ (anglicky)naturismus v Anglickém parku
63. ↑ (anglicky)naturismus v Anglickém parku v Mnichově
64. ↑ starosta Mnichova ve snaze podpořit turismus láká naturisty do Anglického parku

Literatura

1. ↑ ^{1,0 1,1 1,2 1,3 1,4 1,5 1,6} Yves-Marie Allain and Janine Christiany, L'Art des jardins en Europe, Citadelles and Mazenod, Paris, 2006.
2. ↑ JANSA, František; WAGNER, Bohdan; HURYCH, Václav. Sadovnictví : Učebnice pro zeměd. techn. a mistrovské školy oboru zahradnického. 2., přeprac. vyd.. vyd. [s.l.] : nakladatelství SZN, 1961. 000128363.  
3. ↑ ^{3,0 3,1} HURYCH, Václav; PINC, Miroslav. Sadovnictví : Učebnice pro stř. zeměd. techn. školy zahradnického oboru. 2., Okrasné dřeviny / ;, díl 1.,. 1.. vyd. [s.l.] : nakladatelství SZN, 1984. 000028641.  
4. ↑ ^{4,0 4,1 4,2} KAVKA, Bohumil; MALÝ, Jiří. Krajinářské sadovnictví. 1.. vyd. [s.l.] : nakladatelství SZN, 1970. 000437232.  
5. ↑ Philippe Prévôt, Histoires des jardins, Éditions Sud Ouest, Bordeaux 2008
6. ↑ ^{6,0 6,1 6,2 6,3} Lucia Impelluso, Jardins, potagers et labyrinthes', Mondatori Electra, Milan

• The English Garden, Phaidon Press, London, 2008.

(anglicky)Essaye, Watelet, 1774

Externí odkazy

• Zámek Veltrusy - stránky o zámku a parku
• Ivar Otruba a krajinná tvorba
• anglická zahrada
• The English Garden Magazine website
• The English Landscape Garden (1600-1818)
• (anglicky) anglický park v Mnichově
• (anglicky) www.gardenvisit.com/ anglický park v Mnichově mapa, fotografie
• (anglicky) www.schloesser.bayern.de anglický park v Mnichově popis
• (německy) www.gis.bv.tum.de/odkazy, mapy