Multimediaexpo.cz je již 18 let na českém internetu !!
Chemický průmysl
Z Multimediaexpo.cz
Chemický průmysl je dnes celosvětově jedním z nejvýznamnějších a nejdynamičtěji se rozvíjejících hospodářských sektorů.
Obsah |
Dělení chemického průmyslu a jeho produkty
Chemický průmysl zahrnuje širokou škálu používaných technologií a dodává rozmanité produkty. Závody anorganické chemie produkují např. amoniak, dusík, hydroxid sodný, kyselinu sírovou nebo kyselinu dusičnou. Petrochemický průmysl vyrábí např. ethylen, propylen, benzen, styren a další organické látky. Agrochemické firmy produkují průmyslová hnojiva, insekticidy, herbicidy atd. Plastikářský průmysl nabízí např. polyethylen, polyestery, polyisopren, neopren, polyuretan aj. Specializované chemické závody produkují výbušniny a jejich složky (např. nitroglycerin, nitrocelulózu, dusičnan amonný), potravinářská aditiva (např. vanilín, kyselina citrónová) nebo kosmetické složky (parabeny, kyselina stearová atd.)
Historie
18. století
Významným impulsem pro chemický průmysl přinesla v 18. století expanze textilního průmyslu ve Velké Británii, neboť se hledala náhrada tehdejšího velice zdlouhavého procesu bělení textilu založením na působení slunečního záření, vody, kyselého mléka a močoviny. V polovině 18. století John Roebuck vynalezl průmyslovou metodu výroby kyseliny sírové v olověných komorách, která umožnila jak přímo bělení, tak i výrobu bělidel. Následně byla koncem 18. stoleté úspěšně zavedena tzv. Leblancovým procesem průmyslová výroba uhličitanu sodného (sody) potřebného pro produkci mýdla, skla a dalších produktů.[1]
19. století
V polovině 19. století se začala rozvíjet v masovém měřítku organická chemie. V roce 1856 bylo v Londýně vyrobeno první umělé barvivo z anilinu. Podařilo se vyvinout výrobu silných výbušnin jako nitrocelulóza, nitroglycerin a dynamit. Koncem 19. století byla zvládnuta průmyslový výroba celuloidu a prvních umělých vláken.[2] V této době dochází k bouřlivému rozvoji chemického průmyslu zejména v USA a v Evropě (Německo, Velká Británie aj.), včetně Rakouska-Uherska. V roce 1856 byla založena akciová společnost Rakouský spolek pro chemickou a hutní výrobu, která zakoupila pozemky na okraji Ústí nad Labem a během roku zahájila výrobu. Dodnes na stejném místě působí Spolek pro chemickou a hutní výrobu.[3] V roce 1865 byla Friedrichem Engelhornem založena v německém Mannheimu firma Badische Anilin- & Soda-Fabrik, která pod zkráceným názvem BASF působí dodnes dnes a je největší chemickou firmou světa.
20. století
V roce 1909 patentoval belgicko-americký vynálezce Leo H. Baekeland výrobu nové plastické hmoty bakelitu reakcí mezi formaldehydem a fenoly při vysokých teplotách, která byla velice úspěšná a našla uplatnění zejména v elektrotechnice. Byly objeveny výrobní postupy řady nových barviv a detergentů. Rozvinula se průmyslový výroba umělých vláken jako rayon a ve 30. letech i revolučního nylonu vyznačujícího se do té doby nevídanou pevností a pružností, který byl využíván nejen pro dámské punčochy, ale také např. pro výrobu padáků.[4] Ve 30. letech začal chemický průmysl nabízet první syntetické pesticidy, jejichž boom přišel v 50. letech, kdy se masově vyráběný insekticid DDT stal symbolem modernosti a technologického pokroku. V 60. a 70. letech však byly prokázány i negativní dopady první generace pesticidů (toxicita, perzistence, bioalumilativnost), které vedly k zavádění regulace nakládání s chemickými látkami. DDT a další chlorované pesticidy byly v řadě zemí postupně od 70. let zakazovány a dnes jsou eliminovány Stockholmskou úmluvou o perzistentích organických látkách.
Chemický průmysl ve světě
V celosvětovém měřítku hrají prim firmy z USA, Evropské unie a Japonska. Bouřlivě se však rozvíjí chemický průmysl i v řadě zemí na Blízkém východě (Saúdská Arábie), ale i v Mexiku, v Indii, v Číně, v Thajsku, na Taiwanu nebo v Jižní Korei.
Největší chemické firmy světa
Firma, sídlo centrály | obrat v roce 2007 v miliardách dolarů[5] | Rank | Country |
---|---|---|---|
BASF SE, Ludwigshafen, Německo | 65,3 | 1 | |
Dow Chemical, Midland, Michigan, USA | 53,5 | 2 | |
INEOS, Lyndhurst, Velká Británie | 43,6 | 3 | |
LyondellBasell, Houston, Texas, USA | 42,8 | 4 | |
Formosa Plastics, Taiwan | 31,9 | 5 | |
DuPont, Wilmington, Delaware, USA | 28.5 | 6 | |
Saudi Basic Industries Corporation, Rijád, Saúdská Arábie | 26,4 | 7 | |
Bayer, AG, Leverkusen, Německo | 24,2 | 8 | |
Mitsubishi Chemical, Tokio, Japonsko | 22,2 | 9 | |
Akzo Nobel/Imperial Chemical Industries (ICI), Amsterdam/Londýn | 19,9 | 10 | |
Air Liquide, Paříž, Francie | 16,3 | 11 | |
Sumitomo Chemical, Tokio, Japonsko | 15,2 | 12 | |
Evonik Industries, AG, Essen, Německo | 15,0 | 13 | |
Mitsui Chemicals, Tokio, Japonsko | 14,3 | 14 | |
Asahi Kasei, Tokio, Japonsko | 13,8 | 15 | |
Toray Industries, Tokio, Japonsko | 13,1 | 16 | |
Chevron Phillips, The Woodlands, Texas, USA | 12,5 | 17 | |
DSM NV, Heerlen, Nizozemsko | 12,1 | 18 | |
[PPG Industries, Pittsburgh, Pensylvánie, USA | 11,2 | 19 | |
Shin-Etsu Chemical Co., Ltd., Tokio, Japonsko | 11,1 | 20 |
Chemický průmysl v České republice
Chemický průmysl je třetím největším průmyslovým odvětvím České republiky a významným zaměstnavatelem.
Vývoj
Na území dnešní České republiky se chemický průmysl začal rozvíjet již koncem 18. století, kdy byla postavena nejstarší chemická továrna ve Velké Lukavici, která v roce 1778 zahájila výrobu kyseliny sírové termickým rozkladem kyzových břidlic. K bouřlivému rozvoji však došlo až v druhé polovině 19. století, kdy byly vybudovány tři továrny na výrobu sody Leblancovým procesem v Hrušově nad Odrou (1851), v Petrovicích u Karviné (1852) a v Ústí nad Labem (1856).[6] Vzhledem k vysoké spotřebě vody zejména v blízkosti vodních toků (např. Odra, Labe, Vltava aj.). Rozvoj pokračoval během celého 20. století, kdy také byl chemický průmysl významným původcem znečištění životního prostředí, zejména znečištění vod a kontaminace půdy. Dodnes je řada areálů využívaných pro chemickou výrobu znečištěna a tyto staré ekologické zátěže jsou postupně sanovány nákladem mnoha miliard korun.
Současnost
Významnou součástí chemického průmyslu jsou rafinérie, které zajišťují základní zpracování ropy. Jde o podniky Česká rafinérská v Litvínově a Kralupech nad Vltavou, Paramo v Pardubicích a Kolíně (bývalé Koramo). Dalšími významnými podniky českého chemického průmyslu jsou Spolana Neratovice, Synthesia v Pardubicích, Synthos (dříve Kaučuk) v Kralupech nad Vltavou, Spolchemie v Ústí nad Labem, DEZA ve Valašském Meziříčí, Hexion Specialty Chemicals v Sokolově (dříve Chemické závody Sokolov), BorsdoChem MCHZ v Ostravě, Lovochemie v Lovosicích, Lučební závody Draslovka v Kolíně, Fosfa v Břeclavi, Precheza v Přerově a další.
Havárie
Dějiny chemického průmyslu jsou od počátku spojeny s haváriemi a nehodami různého typu a rozsahu.
Seveso
V roce 1976 v italském městě Seveso (severně od Milána) došlo k havárii chemičky švýcarské firmy Givaudan, která byla součástí koncernu Hoffmann-Leroche a vyráběla herbicid TCP. Během havárie v Sevesu do ovzduší unikly asi dva kilogramy dioxinu, které zamořily téměř dva tisíce hektarů půdy v okolí. Firma přiznala teprve po 17 dnech, že uniklé plyny obsahovaly i extrémně toxický dioxin. Na následky otravy onemocnělo asi 200 lidí.[7] V reakci na havárii byla vypracována a v roce 1982 schválena evropská směrnice 82/501/EEC týkající se prevence a minimalizace negativních účinků průmyslových havárií, která je známa také jako direktiva SEVESO I.[8]V prosinci 1996 ji nahradila podrobnější směrnice 96/82/EC, nazývaná také jako direktiva Seveso II.[9]
Bhópál
Za vůbec největší průmyslovou havárií v dějinách je provažován výbuch v chemičce americké firmy Union Carbide v indickém Bhópálu v roce 1984. V noci z 2. na 3. prosince 1984 během nehody uniklo do okolí chemické továrny asi 40 tun methylisokyanátu, kyanovodíku a dalších látek poškozující lidské zdraví. Během 3 dnů po havárii zemřelo přibližně 8000 lidí, do dnešního dne zemřelo přibližně 20 tisíc lidí a celkový počet zasažených lidí dosáhl více než půl milionu.[10] Havárie vzbudila celosvětové zděšení a ve Spojených státech amerických byl v reakci na ní v roce 1986 schválen speciální zákon o havarijním plánování a právu komunit na informace (Emergency Planning and Community Right-to-Know Act), který 17. října 1986 podepsal tehdejší americké prezident Ronald Reagan.[11]
Ekologická rizika
Škody způsobované rozvojem chemického průmyslu na životním prostředí jsou středem pozornosnti na celém světě. Dlouhodobou hrozbu představují průmyslová hnojiva. I když dusičnany velmi přispěly ke zvýšení výroby potravin, přesto dokáží zamořit jezera i vodní toky a prosakují i do spodních vod. Nadměrné množství domácích splašků, umělých hnojiv a dalších jedovatých chemických látek může velice škodit.
Související články
Reference
- ↑ http://www.jcmf.cz/lib/htech/revoluce.html#Chemie Průmyslová revoluce (1750 - 1900), Jednota českých matematiků a fyziků
- ↑ Průmyslová revoluce (1750 - 1900), Jednota českých matematiků a fyziků
- ↑ Spolchemie - Historie společnosti
- ↑ Dvacáté století - Technologie od r. 1900 do r. 1945, Jednota českých matematiků a fyziků
- ↑ INEOS_Gassmaks09_Trondheim_Final [online]. [cit. 2009-06-06]. Dostupné online.
- ↑ Nástup průmyslové chemie v Českých zemích
- ↑ Co se stalo v SEVESU?
- ↑ Seveso Directive 82/501/EEC council directive of 24 June 1982 on the major-accident hazards of certain industrial activities (82/501/EEC)
- ↑ Chemical Accidents (Seveso II) - Prevention, Preparedness and Response
- ↑ Miroslav Šuta: V Bhópálu už 19 let pokračuje největší průmyslová katastrofa v dějinách, Britské listy, 3.12.2003
- ↑ Emergency Planning and Community Right-To-Know Act (EPCRA)
Externí odkazy
- Svaz chemického průmyslu České republiky
- (anglicky) European Chemical Industry Council
- (anglicky) European Chemicals Agency
- (anglicky) ChemSec (The International Chemical Secretariat)
Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010 |
---|
Informace o článku.
Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. |