Oxid beryllnatý

Z Multimediaexpo.cz

Verze z 4. 7. 2013, 19:06; Sysop (diskuse | příspěvky)

(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

Oxid beryllnatý (BeO) je bílý, zejména při vdechnutí prudce jedovatý prášek, nebo čirá, ve vodě nerozpustná krystalická látka. Má tvrdost 9 podle Mohse, stejně jako korund-safír, tedy oxid hlinitý (Al₂O₃), kterému je některými svými vlastnostmi podoben, je drahokam. Nachází se však v přírodě vzácně (ve Švédsku), jmenuje se bromellit. Můžeme jej získat z beryllia zapálením v kyslíku, nebo žíháním beryllnatých sloučenin, které snadno odštěpují kyselinový zbytek, např. z dusičnanu beryllnatého. Slitiny oxidu beryllnatého, které jsou velmi stabilní, mají keramické vlastnosti. Je totiž velmi odolný vůči žáru, a je polymorfní. Oxid beryllnatý byl původně anglicky nazýván jako glucina. Je to pro sladkou chuť ve vodě rozpustných sloučenin beryllia, podle které poznavali přítomnost tohoto prvku první, o jeho vysoké toxicitě nepoučení badatelé.

Příprava

Oxid beryllnatý utvořený při vysokých teplotách (>800 °C) je netečný, ale může být snadno vytěsněn hydrogenfluoridem amonným (NH₄HF₂) nebo horkým roztokem koncentrované kyseliny sírové (H₂SO₄) a sulfidem amonným. Oxid beryllnatý se extrahuje tepelným rozkladem přirozeně se vyskytujících minerálů jako beryl nebo bertrandit. Komerčně jsou běžně dostupné materiály čistoty vyšší než 99%.

Vlastnosti a využití

Oxid beryllnatý kombinuje vynikající elektrické izolační vlastnosti spolu s vysokou tepelnou vodivostí. Je také vysoce resistentní proti korozi. Vysoká toxicita práškového oxidu berylnatého při vdechování a vysoké náklady na výrobu však omezují jeho použití mimo aplikace, které nevyužívají uvedené jedinečné vlastnosti. Oxid beryllnatý je jednou z nejdražších surovin používaných při výrobě keramiky především díky nákladům spojeným k zamezení toxických účinků prachu při manipulaci během výroby. V elektronických aplikacích se BeO nejčastěji používá jako elektronický podklad při výrobě účinných chladičů pro svou jeho vysokou tepelnou vodivost a vysoký elektrický odpor. Materiál se využívá především ve vysokonapěťových elektrických zařízeních nebo přístrojích s vysokou hustotou elektronických obvodů jako jsou počítače s vysokou výpočetní rychlostí. Vzhledem k tomu, že BeO je transparentní pro mikrovlnné záření, může být materiál použit pro okna nebo antény mikrovlnných komunikačních systémů a mikrovlnných trub. Podobně, protože materiál je transparentní pro rentgenové záření, může být použit jako při výrobě oken u těchto přístrojů a technologií používající vysoce energetické záření (rentgeny, vysoce účinné lasery...). BeO má specifické vlastnosti, které jsou atraktivní pro jaderně energetické aplikace, jako je nízký záchytný průřez pro neutrony s vysokou schopností jejich moderování. V praxi je značně hodnocen pro použití při vysokoteplotní plynem chlazené reaktory, žádné aplikace v civilních jaderných reaktorech však nejsou známy. Nízká hustota BeO jej činí atraktivním pro letecké a vojenské aplikace, jako jsou gyroskopy a zbraně. Odolnost vůči roztaveným kovům vede k použití jako žáruvzdorného materiálu v hutních aplikacích, například pro tavení kovů vzácných zemin.

Bezpečnost

Oxid beryllnatý je karcinogenní, především pokud se přijme s potravou, nebo je inhalován do plic, kdy může způsobit chronickou nemoc tzv. beryliózu. Vdechování jemných částic způsobuje systémovou, zejména respirační chorobu, výše zmíněnou beryliózu, jejíž závažnost souvisí spíše, než s délkou expozice s dobou, kdy se onemocnění prvně projeví.

Externí odkazy

Oxidy s prvkem v oxidačním čísle II.
Oxid hlinečnatý (Al O) • Oxid barnatý (Ba O) • Oxid beryllnatý (Be O) • Oxid kademnatý (Cd O) • Oxid vápenatý (Ca O) • Oxid uhelnatý (C O) • Oxid kobaltnatý (Co O) • Oxid měďnatý (Cu O) • Oxid železnatý (Fe O) • Oxid olovnatý (Pb O) • Oxid hořečnatý (Mg O) • Oxid rtuťnatý (Hg O) • Oxid nikelnatý (Ni O) • Oxid dusnatý (N O) • Oxid palladnatý (Pd O) • Oxid stříbrnatý (Ag O) • Oxid strontnatý (Sr O) • Oxid sirnatý (S O) • Oxid cínatý (Sn O) • Oxid titanatý (Ti O) • Oxid vanadnatý (V O) • Oxid zinečnatý (Zn O)

Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010
Informace o článku. Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. Tento text je dostupný za podmínek Creative Commons 3.0 Unported – creativecommons.org. Originální článek na české Wikipedii