Šablona:Článek dne/2010/02

Z Multimediaexpo.cz

Murray Gell-Mann (* 15. září 1929) je slavný americký fyzik, který získal v roce 1969 Nobelovu cenu za fyziku za svou práci na teorii elementárních částic.

V roce 1948 získal bakalářský titul v oboru fyzika na Yaleské univerzitě, v roce 1951 titul PhD ve fyzice na MITu (Massachusetts Institute of Technology). V letech 1954–1955 působil jako mimořádný profesor na Columbia University. V letech 1955 až 1993 byl profesorem na Caltechu.

Gell-Mannovu práci v padesátých letech komplikoval problém, kam zařadit nově objevené částice, které byly nazvány kaony a hyperony. Zařazení těchto částic vedlo k objevení nového kvantového čísla nazvaného podivnost. Jeden z Gell-Mannových objevů je Gell-Mann–Nishijimova rovnice, která byla zpočátku formulována z empirických výsledků, ale později byla vysvětlena kvarkovým modelem částic.

V roce 1961 ho tato rovnice dovedla ke klasifikaci elementárních částic hadronů do rodin podle jejich měnících se vlastností. Vzniklé schéma se nyní vysvětluje pomocí kvarkového modelu. Gell-Mann sám nazval systém termínem vypůjčeným z buddhismu „osmerá cesta", protože vznikaly oktety (osmice) částic. V roce 1964 Gell-Mann přišel s ideou kvarků. Podle těchto představ měly být mezony a baryony složené systémy skládající se z kvarků nebo antikvarků (baryony ze tří kvarků, mezony z dvojic kvark-antikvark). Kvarky měly být tří typů, jež dostaly jméno u (up), d (down) a s (strange - podivný), se spinem 1/2 a elektrickým nábojem. Od doby svého vzniku byla tato teorie ještě dále rozvinuta.

Později Gell-Mann spolupracoval se slavným Richardem Feynmanem na výzkumu slabé interakce...