V sobotu 2. listopadu proběhla mohutná oslava naší plnoletosti !!
Multimediaexpo.cz je již 18 let na českém internetu !!

Slovní zásoba

Z Multimediaexpo.cz

Verze z 14. 4. 2011, 21:55; Sysop (diskuse | příspěvky)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

Slovní zásoba představuje soubor všech slov a slovních spojení (lexikálních jednotek, lexémů), která se vyskytují v jednom konkrétním jazyce nebo která v daném jazyce zná jeden konkrétní jedinec (individuální slovní zásoba). Do aktivní slovní zásoby patří ta slova, která člověk používá při ústním i psaném projevu. Slovům z pasivní slovní zásoby člověk rozumí, ale sám je běžně nepoužívá. Počet slov ve slovní zásobě se liší mezi jazyky i mezi lidmi. V češtině tvoří aktivní slovní zásobu u dospělého člověka asi 3000 – 10 000 slov.[1][2] Pasivní slovní zásoba je obvykle 3–6x vyšší,[2] pasivní slovník středoškolsky vzdělaného uživatele češtiny zahrnuje asi 50 000 slov.[3]

Obsah

Proměny slovní zásoby

Slovní zásoba patří k nejméně stabilním prvkům jazyka. Vyvíjí se podle aktuálních potřeb mluvčích daného jazyka. K obohacování nebo změnám slovní zásoby dochází několika způsoby:

  1. tvořením slov,
  2. změnami slovního významu,
  3. tvořením víceslovných pojmenování (kolokace),
  4. krácením sousloví (univerbizací),
  5. přejímáním z cizích jazyků,
  6. překládáním z cizích jazyků (kalkováním).

Slovotvorba

Nová slova se tvoří třemi základními způsoby:

  • odvozováním (derivací) slov:
    • pomocí předpon - nemění slovní druh, nejčastěji se užívají u sloves (na-třít, pře-letět), méně u jmen (pra-věk, pře-těžký); slouží k tvoření záporu (ne-přítel, ne-jedlý),
    • pomocí přípon: užívají se k přechylování (student - student-ka), tvoření zdrobnělin (kočka - kočička), jmen hromadných (obyvatel - obyvatel-stvo), činitelských (odvozených od sloves - spisovat - spisova-tel) a konatelských (odvozených od podstatných jmen - jeřáb - jeřáb-ník), obyvatelských (Evropa - Evrop-an), přivlastňovacích přídavných jmen (Petr - Petrův), sloves ze jmen (kral-ovat, zelen-at), sloves z citoslovcí (houk-at) atd.
    • pomocí koncovek: dobr-ý - dobr-o, list - list-í,
    • pomocí předpon a přípon: pod-voz-ek, pří-střeš-ek,
    • pomocí předpon a koncovek: zá-pěst-í, pod-houb-í,
  • skládáním (kompozicí) slov: ropovod, žáruvzdorný,
  • tvořením zkratek a zkratkových slov.

Změna slovního významu

Slovní význam se může měnit několika způsoby:

  • prostá změna významu: obnášet (dříve nosit dokola, dnes častěji zahrnovat)
  • rozšíření významu: limonáda (dříve pouze nápoj z citronové šťávy, dnes nápoj z ovocné šťávy)
  • úžení významu: dobytek (dříve získané věci, dnes domácí skot)
  • zhoršování významu: bulvární (dříve týkající se bulváru, dnes senzacechtivý)
  • zlepšování významu: znamenitý (dříve hodný zaznamenání, dnes vynikající)
  • zesílení významu (hyperbola): pekelně (velmi)
  • zjemnění významu (eufemismus): zesnul (místo zemřel)
  • metafora - přenášení významu na základě vnější nebo vnitřní podobnosti: čočka (optická), plášť (pneumatiky)
  • metonymie - přenášení významu na základě souvislosti: sešla se celá vesnice (všichni obyvatelé vesnice), snědl dva talíře (obsah dvou talířů); zvláštním typem metonymie je synekdocha - pojmenování celku názvem části, části názvem celku: ani noha (nikdo), dvě neděle (dva týdny)

Tvoření sousloví

Sousloví je víceslovné pojmenování, které nelze rozdělit do jednotlivých slov, aniž by se ztratil původní význam: vysoká pec, hladká mouka, stav beztíže. Specifickým typem sousloví jsou odborné termíny (přívlastek neshodný, kyselina sírová, kočka domácí) a sousloví, vzniklá multiverbizací, tedy nahrazením jednoslovného výrazu souslovím: navštívit - vykonat návštěvu, prozkoumat - provést průzkum.

Krácení sousloví

Univerbizace je slovotvorný proces, jímž se ze sousloví vytvoří jediné slovo: sanitní vůz - sanitka, zubní lékař - zubař. Takto vzniklá slova mají zpravidla hovorový charakter.

Vrstvy slovní zásoby

Rozvrstvení slovní zásoby podle dobového užití

Slovní zásobu tvoří jádro, přechodová část a periferie. Jádro slovní zásoby tvoří základní, nejčastěji užívaná slova, která jsou základem aktivní slovní zásoby. Jádrová slova jsou pro běžnou komunikaci nepostradatelná. Proměnlivá část reaguje na všechny změny skutečnosti, reaguje na chod doby. Nacházejí se zde slova, která se buď přestávají užívat, jejich frekvence užití klesá, anebo se naopak začínají užívat víc a víc. Do periferie pak patří např. historismy (knecht = pacholek), archaismy (almara) či neologismy (manažer). Tedy slova, která vyšla nebo vycházejí z užívání a slova nová, která se teprve užívat začínají. Některá slova, která vznikla někdy v minulosti jako neologismy přešla z periferie až do jádra slovní zásoby a později přestala být užívána úplně a tím se vrátila zpět na periferii.

Rozvrstvení slovní zásoby podle stylu

Podle stylového rozvržení se rozlišuje:

  • Spisovná slovní zásoba:
    • slohově neutrální,
    • slohově zabarvená:
      • hovorová slovní zásoba (brnknout, ředitelovat, hobby),
      • knižní slovní zásoba (pocelovat, nazírat), někdy přechází do hovorové mluvy: zírat, kvapit,
      • básnická slovní zásoba (poetismy - jeseň, oř),
      • publicistická slovní zásoba (společenská angažovanost, pozice síly),
      • odborná slovní zásoba, která lze dále rozdělit jednak podle jednotlivých oborů a jednak na vrstvu vědeckou a popularizační, čímž v rámci odborné slovní zásoby často vznikají synonymní výrazy (binom - dvojčlen, rachitis - křivice).
  • Nespisovná slovní zásoba:
    • obecná čeština (uklohnit, sajrajt, piglovat); mezi obecnou - hovorovou - neutrální češtinou je neustálý pohyb, mnohá slova postupně přecházejí z jedné kategorie do jiné (koukat, baterka (?)),
    • nářečí,
    • slang - charakteristické výrazy určitých profesních a zájmových skupin,
    • argot - vrstva slovní zásoby užívaná společenskou spodinou (zloději, překupníky, narkomany apod.), jejím účelem je je utajit obsah sdělení před nezasvěcenými posluchači.[4]

Rozvrstvení slovní zásoby podle citového zabarvení

Podle citového zabarvení rozlišujeme vedle neutrálních výrazů slova:

  • expresívní,
  • lichotná (maminečka),
  • dětská (bebíčko),
  • domácká (hypokoristika - bráška)
  • hanlivá (pejorativa - čokl, palice)
  • nadávky, vulgarismy.

Slovní zásoba češtiny

Slovní zásoba[5] češtiny je převážně slovanského původu. Jako u většiny evropských jazyků řada slov z oblasti kultury a vědy byla převzata z řečtiny a latiny. Vzhledem k těsným historickým kontaktům byla řada slov přejata z němčiny, případně jejím prostřednictvím byla přejata slova z jiných jazyků. Z němčiny pochází řada slov z oblasti řemeslnického názvosloví i slangu, mnoho slov proniklo do nespisovných vrstev jazyka. V období národního obrození byla řada slov programově přejímána ze slovanských jazyků – polštiny, ruštiny aj. Uměle bylo vytvořeno české odborné názvosloví, často doslovným překladem (kalky). Mnohé tyto pojmy se ujaly a jsou běžně používány. Ruština pak obohacovala češtinu zejména v druhé polovině 20. století, zejména z politických důvodů. Z italštiny pochází řada pojmů z oblasti hudby, z francouzštiny slova týkající se módy. Angličtina původně byla zdrojem sportovních výrazů, v současnosti z ní pocházejí mnohá slova z oblasti výpočetní techniky a mnoha dalších oblastí života. Mnohá slova pocházejí z exotických jazyků, často byla přejata prostřednictvím jiných jazyků. Přesný počet slov v češtině není možné určit, jelikož se čeština jako živý jazyk neustále vyvíjí. Zatím nejrozsáhlejší Příruční slovník jazyka českého, postupně vydaný v letech 1935–1957, má zhruba 250 000 hesel. Obsahuje i velmi neobvyklá slova, naopak neobsahuje některá slova obecně známá (např. některé vulgarismy). Zaměřuje se totiž na popis spisovné slovní zásoby na základě výtahů z beletrie, časopisů a částečně novin. Slovník spisovného jazyka českého, jehož první vydání vyšlo v letech 1960–1971, druhé vydání v r. 1989, má přibližně 192 000 hesel. Rozsahem nejmenší Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost (první vydání 1978, druhé, upravené vydání 1994) obsahuje zhruba 48 000 hesel představujících jádro spisovné slovní zásoby.[6] Slovní zásoba jazyka ovšem nijak nesouvisí s jeho rozvinutostí či „použitelností“ - například slovní zásoba francouzštiny je výrazně menší než česká, protože francouzština hojně používá sousloví, naproti tomu slovní zásoba němčiny je výrazně vyšší kvůli velkému podílu složených slov, které ovšem vyjadřují skutečnost, kterou je možno v jiném jazyce vyjádřit souslovím.

Odkazy

Reference

  1. ↑ HÖFLEROVÁ, Eva, et al. Čeština pro sluchově postižené studenty. Výukový materiál pro kurz „Příprava ke studiu na vysoké škole pro neslyšící“ [online]. Ostrava : 2006, [cit. 2008-06-09]. S. 36. Dostupné online.  
  2. ↑ 2,0 2,1 SVOBODOVÁ, Jana, et al. Čeština po síti [online]. Ostrava : Katedra českého jazyka a literatury s didaktikou PdF OU, 2003, [cit. 2008-06-09]. Kapitola Lexikologie. Dostupné online.  
  3. ↑ NOVOTNÝ, Jiří a kolektiv. Mluvnice češtiny pro střední školy. Praha : Fortuna, 1992. ISBN 80-85298-32-5. S. 103-104.  
  4. ↑ HAUSER, Přemysl. Nauka o slovní zásobě. 1. vyd. Praha : SPN, 1980. Kapitola Vrstvy ve slovní zásobě, s. 27–28.  
  5. ↑ Karlík, Nekula, Rusínová (1995), s. 101–102.
  6. ↑ Na co se nás často ptáte [online]. Praha : Ústav pro jazyk český, [cit. 2007-12-18]. Dostupné online. (česky) 

Související články

Literatura

  • KARLÍK, Petr; NEKULA, Marek; RUSÍNOVÁ, Zdenka (eds.). Příruční mluvnice češtiny. Praha : Nakladelství Lidové noviny, 1995. ISBN 80-7106-134-4.  
  • NOVOTNÝ, Jiří a kolektiv. Mluvnice češtiny pro střední školy. Praha : Fortuna, 1992. ISBN 80-85298-32-5. S. 103-135.  
  • ŠIMURKA, David. Mluvte jako mluvčí - Cvičebnice aktivní slovní zásoby. Praha : [s.n.], 2008.   [1]
Citováno z „http://ww2000w.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Slovn%C3%AD_z%C3%A1soba“