Heuschrecke

Z Multimediaexpo.cz

Panzerhaubitze Heuschrecke
Heuschrecke.Aberdeen.000865gx.jpg
Heuschrecke 10
Základní charakteristika
Posádka 5 osob (velitel,řidič a 3 střelci)
Délka 6,55 m
Výška 2,33 m
Šířka 2,95 m
Hmotnost 23,3 t
Pancéřování a výzbroj
Pancéřování 16 - 30 mm
Hlavní zbraň 10,5 cm FH 18/1 L/28
Sekundární zbraň žádná
Pohon a pohyb
Pohon Maybach HL90
300 kW
Odpružení torzní tyče
Poměr výkonu
Dojezd 240 km po silnici, 130km krajinou

Heuschrecke 10 neboli Waffenträger (nosič zbraní) byl prototyp samohybného děla vytvořený firmou Krupp-Gruson v letech 1943 a 1944. Oficiální název tohoto vozidla byl: 105 mm leichte Feldhaubitze 18/1 L/28 auf Waffenträger Geschützwagen IVb. Stroj se vyráběl v německém Magdeburku. Waffenträger byl vybaven odnímatelnou věží, která mohla být použita jako bunkr nebo sundána a použita jako dalekonosné dělo.

Krupp vyráběl pouze tři prototypy od roku 1942 do roku 1943, tyto modely byly označeny 582501 a 582503. Heuschrecke dokázal využít zkrácený podvozek Panzerkampfwagen IV (Panzer IV), ale později byl podvozek vyměněn za Geschützwagen IV, který byl vyroben pro samohybné dělo Hummel. Masová výroba Heuschrecke 10 měla začít v únoru 1945, k tomu však nikdy nedošlo.

Obsah

Dějiny

Předchůdce

Koncem září 1939 navrhla firma Krupp první opravdové samohybné dělo, Sonderkraftfahrzeug 165/1. Sd.Kfz. 165/1 byl vzhledově podobný Heuschrecke, ale neměl podvozek ze kterého by bylo možné odmontovat věž a použít jí samotnou.

Po několika testech bylo Sd.Kfz. 165/1 přijato Wehrmachtem na začátku ledna 1940. V roce 1941 Krupp vytvořil prototyp vyzbrojený 105 mm lehkým polním dělem (leichte Feldhaubitze 18/1 L/28). Toto dělo bylo vytvořeno z modifikovaného podvozku Panzera IV. Vůz byl poháněn menším šestiválcovým motorem Maybach HL66P s výkonem 140 kW (188 k). Přestože bylo objednáno 200 strojů, firma Krupp v posledních měsících roku 1942 vyrobila pouze 10 prototypů.

Vývoj

Vývoj Heuschrecke začal v roce 1942, když firma Krupp začala s novým typem samohybného děla. V roce 1943 Krupp vyrobil tři prototypy (sériová čísla: 582501 a 582503) které byly pojmenovány jako Heuschrecke 10 nebo Heuschrecke IVb. Heuschrecke měl být nástupcem staršího samohybného děla Wespe, které mělo skončit službu v květnu roku 1944. Dělo Wespe mělo slabší pancéřování a nesnímatelnou věž.

Stroj měl být nasazen v Sovětském svazu při pokusu o dobytí Moskvy. Waffenträger měl zastoupit tanky a děla ztracená v Bitvě o Voroněž, ze které maďarské jednotky utekly a zanechaly na místě veškeré své vybavení. Heuschrecke měl být použit k dvěma úkolům - měnit zbraně vozidel (proto Waffenträger) a zastupovat dělostřelectvo - to mu zajistilo rovnocennost s Panzerem IV.

Podobný vůz

Heuschrecke vyrobený společností Krupp byl vzhledově velice podobný vozu od firmy Alkett/Rheinmetall-Borsig, 105 mm leFH 18/40/2 auf Geschützwagen III/IV, který byl hotov v březnu 1944. Konkurenční model Rheinmetall-Borsig měl celkově lepší technické parametry než Heuschrecke. Přes velmi dobré vlastnosti druhého modelu bylo rozhodnuto aby byl podvozek předělán na Rhinemetall-Borsig z Panzeru IV. Výroba měla začít v říjnu roku 1944, ale podvozek byl poté opět změněn na Geschützwagen IV.

Konec

Vývoj Heuschrecke byl ukončen v únoru 1943. Stalo se tak aby mohla pokračovat výroba Panzerů IV. Množství materiálu na výrobu nosičů zbraní bylo tak vysoké, že firmám jako Krupp bylo přikázáno zastavit výrobu a proto většina těchto strojů nikdy neopustila výrobní linku.

Názor vrchního velení

Nacistický generální štáb měl za to, že výroba Heuschrecke by zastavila výrobu úspěšného Panzeru IV, který byl potřeba na obranu Třetí říše proti Spojencům. Za Druhé světové války byl Heuschrecke viděn jako realizovatelný Generálem wehrmachtu Heinzem Guderianem, který si myslel že by tento stroj mohl dodat přizpůsobivější průběh bojů, nakonec ale Guderian souhlasil, že výroba těchto vozů nestojí za přerušení výroby Panzerů IV.

Popis

Věž

Význačným jevem na Heuschrecke byla odnímatelná věž. Zvedací jeřáb přidělán k podvozku mohl sundat věž a přendat jí do opevnění nebo volně na zem. Přestože věž nemohla střílet když byla přidělaná podvozku, vozidlo bylo velice účinné, protože se počítalo se zasazením věže do bunkru před bitvou. Vůz bez věže pak mohl fungovat jako transportér munice, zásob či osob.

Podvozek

Heuschrecke měl tělo svařené z oceli, se svislým pancéřováním od 10 mm do 25 mm, toto zajišťovalo dobrou obranyschopnost. Velká úschovna pro munici dělala z Heuschrecke 10 skvělé vozidlo pro zásobování dalších.

Na původním prototypu měl být použit dvanáctiválcový motor Maybach HL90, ale pro masovou výrobu byl vybrán taktéž dvanáctiválec Maybach HL100. Převodovka Heuschrecke poskytovala čtyři převody a zpátečku. První a druhý převod vytvářely stejnou rychlost, ale druhý měl větší točivý moment. Třetí a čtvrtý převod byly rychlejší než předchozí dva.

Hmotnost

Kanadský Sexton

Heuschrecke vážil 23 tun, méně než Sovětské SU-122, vážící 30,9 tun, a kanadský Sexton, který vážil cca 25,8 tun. Americký M7priest vážil 22,97 t. Panzer IV byl také těžší o 500 kg než Heuschrecke, přestože Heuschrecke mělo jeho podvozek. Jediné německé samohybné dělo, které vážilo méně než Heuschrecke bylo Wespe (11 tun).

Srovnání

Tabulka
Specifikace Sonderkraftfahrzeug.165/1 Krupp-Gruson Rheinmetall-Borsig
Hmotnost 18 000 kilogramů 23 tun 25 tun
Posádka 4 osoby 5 osob 5 osob
Motor Maybach HL 66 / 6 válců Maybach HL 100 12 válců Maybach HL 90 12 válců
Rychlost 35 km/h 45 km/h 45 km/h
Dojezd Po cestě: 240 km / Krajinou: 130 km Po cestě: 300 km Po cestě: 300 km
Objem nádrže 410 litrů
Délka 5,9 m 6,0 m 6,8 m
Šířka 2,87 m 3,0 m 3,0 m
Výška 2,25 m 3,00 m 2,90 m
Zbraň 105 mm leichte Feldhaubitze 18/1 L/28 105 mm leichte Feldhaubitze 18/1 L/28 105 mm leichte Feldhaubitze 18/40/2 L/28
Munice 105 mm 60 mm 80 mm
Pancíř (milimetry/úhel) Přední-nástavba 30/10
  • Přední-tělo 30/12
  • Přední-věž 20/20
  • Štít děla 20/0-70
  • Strany-nástavba 14,5/0
  • Strany-tělo 14,5/0
  • Strany-věž 14,5/15
  • Zadní část-nástavba 14,5/20
  • Zadní část- 14,5/10
  • Zadní část-věž 14,5/10
  • Horní část-nástavba 10/90
  • Horní/Spodní-tělo 14,5/90
  • Horní část-věž 14,5/90
  • Tělo:
    • přední 30/20
    • postraní 16/0
    • zadní 16/20
    • Horní/spodní 10/90
  • Věž:
    • přední 30/30°
    • Štít děla 30
    • Postraní a zadní 16/25°
    • Horní 0
  • Nástavba:
    • Horní 10/90
    • Přední 30/20°
    • Postraní 16/0
    • Zadní 16/20
  • Tělo:
    • Přední 20/20
    • Postraní 20/0
    • Zadní 20/10
    • Horní 10/90
  • Věž:
    • přední 10/25
    • Štít děla 10/0
    • Postraní 10/25
    • Zadní 10/12
    • Vršek věže 0
  • Nástavba:
    • Horní 10/90
    • Přední 30/20
    • Postraní 10/0
    • Zadní 10/10

Podívejte se na

Externí pdkazy


Německá obrněná vozidla za druhé světové války
Tanky

Panzer I • Panzer II • Panzer III • Panzer IV • Panther • Tiger I • Tiger II • Panzer 35(t) • Panzer 38(t)

Samohybné houfnice

Sturmpanzer II • SIG 33 • Wespe • Hummel • Grille • Panzerwerfer • Wurfrahmen 40 • Karl-Gerät

Útočná děla

StuG III • StuG IV • StuH 42 • Brummbär • Sturmtiger

Stíhače tanků

Panzerjäger I • Marder I • Marder II • Marder III • Hetzer • Jagdpanzer IV • Jagdpanther • Nashorn • Jagdtiger • Ferdinand • RSO

Polopásy

SdKfz 2 • SdKfz 4 • SdKfz 6 • SdKfz 7 • SdKfz 8 • SdKfz 9 • SdKfz 10 • SdKfz 11 • SdKfz 250 • SdKfz 251 • SdKfz 252 • SdKfz 253 • SdKfz 254

Obrněné vozy

ADGZ • Kfz 13 • SdKfz 221/22/23 • SdKfz 231/32/34/63 • SdKfz 247

Protiletadlové tanky

Flakpanzer 38(t) • Flakpanzer IV – Möbelwagen • Wirbelwind • Ostwind • Kugelblitz

Prototypy

Maus • E-Serie • Waffenträger • Neubaufahrzeug • Sturer Emil • Dicker Max • Coelian

Citováno z „http://ww2000w.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Heuschrecke“