Česká vysočina

Z Multimediaexpo.cz

Aktuální verze z 11. 4. 2023, 15:16

Česká vysočina je geomorfologická provincie, zabírající podstatnou část českého území, ale přesahující i do sousedních států. Jde o geologicky stará, erozí ohlazená horstva, jejichž nejvyšší partie tvoří přirozenou hranici Čech. Na severu spadá do Středoevropské nížiny, na východě ji Moravské úvaly oddělují od Západních Karpat. Na jihu je zhruba ohraničena Dunajem, i když v některých místech Rakouska k ní geologicky patří i některé výběžky na pravém břehu Dunaje. V Německu pokračuje horskými celky na sasko-bavorských hranicích až do Durynska. Některé části České vysočiny jsou staré 350, 500, výjimečně (u Zwettlu) i 800 miliónů let, tedy z doby, kdy zde byl jeden ze dvou superkontinentů, Laurasie. Původně šlo o pohoří srovnatelné přinejmenším s Východními Alpami, ale milióny let trvající eroze ho připravila o dobrých 1500 m výšky. Česká vysočina vznikala během kaledonského a pozdějšího hercynského vrásnění (během spojování kontinentů v Pangeu). Tak vznikl mimořádně dlouhý řetězec hor, od Apalačských hor přes dnešní Španělsko, Bretaň, francouzský Centrální masív a střední Německo až do Česka. Ještě než bylo toto pásmo přerušeno vznikajícím Atlantikem, mohlo mít dimenze dnešního Himálaje. Geomorfologicky se Česká vysočina dělí na tyto subprovincie:

• Krušnohorská
• Krkonošsko-jesenická (Sudety)
• Česká tabule
• Poberounská
• Šumavská
• Českomoravská

Východní středohoří

Německá část České vysočiny odpovídá přírodnímu regionu Östliche Mittelgebirge (Východní středohoří), který se dělí na níže uvedené oblasti (Haupteinheitengruppen). Východní středohoří částečně pokrývají prostor třech subprovincií, definovaných v geomorfologickém členění Česka: krkonošsko-jesenické, krušnohorské a šumavské. Německé oblasti jsou orientačně seskupeny podle příslušných subprovincií.

• Krkonošsko-jesenická subprovincie
  • Oberlausitz (D14, Horní Lužice)
• Krušnohorská subprovincie
  • Sächsisch-Böhmisches Kreidesandsteingebiet (D15, Sasko-česká oblast křídových pískovců)
  • Erzgebirge (D16, Krušné hory)
  • Vogtland (D17, Země fojtů)
  • Thüringer Becken mit Randplatten (D18, Durynská pánev s okrajovými deskami)
  • Thüringisch-Fränkisches Mittelgebirge (D48, Durynsko-franské středohoří)
• Šumavská subprovincie
  • Oberpfälzisch-Bayerischer Wald (D63, Hornofalcko-bavorský les)

Východní středohoří na západě a severozápadě sousedí s regionem Westliche Mittelgebirge (Západní středohoří, od Harzu až po východní Francii a Benelux) a na jihozápadě s regionem Südwestliche Mittelgebirge / Stufenland (Jihozápadní středohoří a stupňoviny, zejména Franská Alba, Švábská Alba a Schwarzwald). Oba tyto regiony také patří do Hercynských pohoří. Na jihu (přibližně za Dunajem) navazuje Alpenvorland (Alpské podhůří), na severu pak Nordostdeutsches Tiefland (Severovýchodoněmecká nížina).

Žulovo-rulová vysočina

Rakouské části České vysočiny se říká německy Granit- und Gneishochland (Žulovo-rulová vysočina) a jde vedle Alp a nížin o jeden ze tří přírodně-zeměpisných regionů v zemi (zabírá asi 11 % rakouského území). Tento pojem však nelze prohlásit za název subprovincie, protože jeho platnost končí na česko-rakouské hranici. Pod povrchem sahá hmota Českého masivu hluboko pod Alpy, takže se soudí, že poskytovala jakousi oporu při alpském vrásnění. Většina rakouské části České vysočiny leží v oblastech Mühlviertel (Horní Rakousko) a Waldviertel (Dolní Rakousko). Tyto oblasti jsou však vymezené administrativně (NUTS-3), nikoli geomorfologicky. Rakouskou část lze rozdělit následovně: Severozápad:

• Böhmerwald (Šumava a její podhůří, 1 378 m) Severozápadem Mühlviertlu dokonce prochází část hlavního hřebene Plešské hornatiny. Z jihu ji ohraničuje řeka Grosse Mühl. Hranice pak ustupuje, Šumava mizí v Čechách, ale znova se vynořuje malý kousek na západ od místa, kde do Rakouska přitéká Steinerne Mühl, a pak ještě jednou na východ odsud (Sternwald je hřeben paralelní k Plešské hornatině, vrcholem Sternstein dosahuje 1125 m.)
• Südliche Böhmerwaldausläufer (Jižní výběžky Šumavy, tedy podhůří) sahají v asi 15km pásmu podél bavorské hranice téměř až k Dunaji (Ameisberg 940; západně od Kleine Mühl), na východ od Grosse Mühl kopírují zhruba v 10km vzdálenosti českou hranici (severně od Steinerne Mühl; u Sternsteinu se pásmo zužuje a nakonec přechází v Leonfelden-Reichenthaler-Hochland).
• Zentralmühlviertler Hochland (Středomühlviertelská vrchovina) vyplňuje většinu prostoru mezi výběžky Šumavy, Dunajem a Aist-Naarn-Kuppenlandem.

Pomezí Mühlviertelu a Waldviertelu:

• Leonfeldner Hochland (resp. Reichenthaler Hochland, též Leonfelden-Reichenthaler Hochland, nad ní je Kaplická brázda) navazuje na Sternwald severně od Bad Leonfeldenu a pokračuje až k Malši a jejímu levému přítoku Felberbachu.
• Freiwald (Novohradské hory; jejich česká část se německy též nazývá Gratzener Bergland) pokračuje ve Waldviertelu podél české hranice k severovýchodu až ke Gmündu. Tady končí Šumavská subprovincie a začíná Česko-moravská subprovincie.
• Weinsberger Wald (1 039 m) se táhne od Freiwaldu na jih podél dolnorakousko-hornorakouské hranice. (Prameny se různí, podle mapy KČT začíná Weinsberger Wald už Reisingerbergem (886) u českých hranic a přímo navazuje na Leonfelder Hochland, v rakouském autoatlase je zase tímto názvem označena jen relativně malá oblast kolem samotného Weinsbergu. Podle map rakouského Bundesumweltamtu se rovněž táhne podél téměř celé hranice, na jihu se opět rozšiřuje nad celý Machland.
• Uvnitř podkovy Weinsberger Waldu je v Mühlviertlu uzavřena pahorkatina Aist-Naarn-Kuppenland.
• Ostrong je krátký hřeben mezi Weinsberger Waldem a Dunajem. Táhne se ve Waldviertelu podél mühlviertelské hranice, k Dunaji se spouští u Ybbsu.
• Severovýchodně od Weinsberger Waldu, severně od řeky Krems a jihozápadně od řeky Kamp, se nachází Gföhler Wald.
• Severně od řeky Kamp (než uhne k jihu) leží vrchovina, která se řadí pod Westliches Niederes Waldviertel.
• Na Freiwald navazuje Litschauer Ländchen. Litschau leží v cípu mezi Třeboňskou pánví a Českou Kanadou.

Východní okraj: Östliches Niederes Waldviertel zahrnuje Unteres Thayahochland, Horner Mulde (Hornská kotlina, resp. Horner Becken, Hornská pánev) a Manhartsberg. Tato část se táhne až k národnímu parku Podyjí a ke Znojmu, navazuje tedy na Českomoravskou vrchovinu.

• Thayahochland (Dyjská vrchovina) je rakouské Podyjí.
• Horner Mulde znamená Hornská kotlina a jde o okolí města Horn, které leží mezi Manhartsbergem (536) na jihovýchodě a Thayahochlandem na severu.
• Na východ od řeky Kamp se severojižně táhne Manhartsberg (537 m). Dále na východ leží Weinviertel, její kopce (300-400 m) navazují na Pálavské vrchy a patří tedy už ke Karpatům.

Jižní okraj (území podél Dunaje, včetně některých na pravém břehu):

• Sauwald (895 m) leží na pravém břehu Dunaje v Innviertelu u Pasova. Někdy se řadí pod Mühlviertler Hochland, i když už neleží v Mühlviertlu. Také západněji ležící Esternberg je na jih od Dunaje v cípu mezi Innem, Pasovem a místem, kde bavorská hranice opouští Dunaj. (Bavorsko-rakouská hranice vede na sever z větší části podél Gegenbachu a odděluje Bavorský les na západě od podhůří Šumavy na východě.)
• Pahorkatinám mezi údolím Dunaje a Zentralmühlviertler Hochlandem, resp. Weinsberger Waldem, se říká Südliche Mühlviertler Randlagen.
• Eferdinger Becken je jediná rovná pánev v Mühlviertlu. Nachází se podél Dunaje mezi Aschachem a Eferdingem.
• Kürnberger Wald je opět až za Dunajem, na východ od Sauwaldu a na dohled z Lince (jihozápadně). Je maličký rozlohou i výškou (Kürnbergburg 526 m).
• Kolem Lince a od něj po Dunaji dolů až k Machlandu je Linzer Feld.
• Machland je údolní niva u Dunaje pod Lincem, mezi Mauthausenem a Greinem.
• Neustadtler Platte (pravý břeh mezi Greinem a Melkem)
• Hiesberg (pravý břeh jižně od Melku, 553 m)
• Dunkelsteinerwald (pravý břeh severovýchodně od Melku, 725 m)

Související články

• Český masiv
• Geomorfologické členění ČR

Reference

• Donauschlucht und Nebentäler (časopis Natur und Landschaft / Leitbilder für Oberösterreich na stránkách hornorakouské vlády)
• Fliessgewässer-Naturräume Österreichs (materiál rakouského Umweltbundesamtu, tedy Spolkového úřadu pro životní prostředí)
• Strassen und Reisen Österreich, Mairs Geographischer Verlag, Ostfildern, ISBN 3-87051-188-5
• Geografie České republiky
• Regionální geologie ČR