Multimediaexpo.cz je již 18 let na českém internetu !!
Jince
Z Multimediaexpo.cz
m (Nahrazení textu) |
m (1 revizi) |
Verze z 7. 7. 2014, 11:30
Jince jsou městys ležící v brdském údolí řeky Litavky ohraničeném vrchy Koníčkem, Ostrým, Plešivcem a Pískem, asi 11 km severně od Příbrami. V obci se do Litavky vlévá Ohrazenický potok. Jince mají přibližně 2200 obyvatel a spadají pod ně ještě osady Běřín a Rejkovice.
Obsah |
Historie
První zmínky o obci pocházejí z počátku 14. století, v roce 1390 je v listinně Václava IV. zmíněno obnovení místních železných hutí. V roce 1646 zde již stála vysoká pec. V 18. století byl postaven barokní zámek. Další památkou je vysoká pec Barbora z roku 1810, která byla v provozu do roku 1874. Roku 1900 byly Jince povýšeny na městys, k obnovení statusu městys došlo 17. října 2006.
V 19. století zde působil Joachim Barrande, který zkoumal místní naleziště trilobitů. Nejvíce se jich nachází na stráni Vinice, která je chráněna. Trilobit Ellipsocephalus hoffi se dostal i do městského znaku.
Od 10. října 2006 byl obci vrácen status městyse.[1]
Trilobiti
Zřejmě nejstarším důkazem o existenci života na území Jinec jsou trilobiti a s jedním se setkáme i na jineckém znaku. Nejčastějším druhem je prvohorní Ellipsocephalus hoffi. S tímto faktem je zapotřebí spojit jméno Joachima Barrandeho, který zde v 19. století prováděl své výzkumy a především díky němu se Jince dostali do celosvětového povědomí, jako součást geologického útvaru nesoucího název Barrandien. V Jincích můžeme najít trilobity na stráni Vinice a na vrchu Vystrkov, dnes již však v poměrně omezeném množství, protože obě místa se stávají častým cílem hledačů trilobitů, kteří je prodávají i do ciziny. To svědčí o všeobecné známosti Jineckých trilobitů, je však smutné, že ačkoliv je na obou místech kopání zakázáno, se zvukem kladívka rozbíjejícího kámen se setkáme poměrně často.
Zpracování železné rudy
První důkazy o tom, že byl na území Jinec člověk, pocházejí z mladší doby kamenné. Nejednalo se však ještě o osídlení trvalejšího charakteru. To je spojeno až s dobou bronzovou, kdy na Plešivci fungovalo hradiště, které nebylo sídlištěm v pravém slova smyslu, ale mělo spíše strategický význam. Nacházíme zde pozůstatky valů a v celém okolí pak mohyly a bronzové předměty. Poměrně důležité je zmínit fakt, že po keltském osídlení z doby laténské zůstali na území důkazy o existenci primitivních pecí na zpracování železné rudy. Ta zde byla dobře dostupná, protože se nenacházela ve velkých hloubkách. S železnou rudou souvisí i první písemný doklad o Jincích a tím je listina krále Václava IV. z r. 1390, ve které uděluje dvěma šlechticům právo na zpracování železa na Jinecku. Tak vznikla alternativa pro lidi, jimž nestačilo zemědělství jako zdroj obživy. Zdejší lesy poskytovaly palivo pro dřevouhelné pece, řeka Litavka poháněla kromě mlýnů také hamry. Jince několikrát změnily majitele, zpracování železa se však věnovali všichni. Důležitou úlohu v této oblasti sehrál Rudolf hrabě Wrbna, který zakoupil Jinecké panství v roce 1805 a vybudoval zde dřevouhelnou pec Barboru. Zde se vyráběly např. litinové hlavně a dělové koule, ale také nádobí, kamna, apod. Důležitou součást výrobního řetězce tvořily také vřetaty, což byly domácí dílny na výrobu různých hřebů a cvočků. Právě s nimi se také můžeme setkat na znaku Jinec. Zdejší naleziště rudy však nebyla tolik bohatá, a tak zpracování železa postupně oslabovalo, až úplně zaniklo. Poslední podnik na zpracování železa byl v Jincích založen Františkem Homolkou v r. 1925, který už se zabýval výrobou za pomoci lisů a ražení. Tato továrna zaniká v roce 1940.
Kasárna
Kasárna vznikla v Jincích v roce 1924, když se v Brdech začala budovat dělostřelecká střelnice. Založení této střelnice ovlivnilo novodobou tvář Jinec asi nejvíc. S jejich vznikem byl spojen příliv obyvatel do Jinec a také stavební činnost, ať už jsou to původní budovy kasáren s hrázděným zdivem, nebo sídliště pro ubytování nově příchozích vojáků. Příchod armády znamenal rozšíření obce, ale také pomoc vojáků v zimě popřípadě při jarních povodních. Po profesionalizaci armády došlo k přemístění některých útvarů a postupné rekonstrukci některých vojenských budov. Se vznikem střelnice jsou však i spojeny některé negativní stránky, například omezený přístup do brdských lesů, na druhé straně je příroda ve vojenském prostoru lépe chráněna proti negativním důsledkům turistického ruchu. Navíc okrajové části jsou o víkendu zpřístupněny, a tak můžeme navštívit např. zříceninu hradu Valdek. V roce 2007 je vojenský prostor Brdy spojován především s umístěním radaru protiraketového systému.
Zajímavosti
Plešivec
Jak již bylo zmíněno, fungovalo na tomto vrchu hradiště s poměrně velkou rozlohou. Na vrcholu najdeme tzv. Čertovu kazatelnu. Jedná se o skalní plošinu, ze které je nádherný výhled na VVP Brdy. Plešivec je také opředen řadou pověstí, které určitě stojí za nastudování, abyste mohli plně vychutnat atmosféru tohoto místa. Je důležité zmínit, že hora má dva vrcholy, tzv. Malou a Velkou skálu. Při cestě na vrchol můžete ještě navštívit Viklan a Plešivecké jezírko. Plešivec je také častým cílem trampů, kteří vytvořili tzv. panbrdskou teorii.
Josef Slavík
Josef Slavík byl celosvětově proslulým houslistou. Narodil se 26. března 1806 v Jincích a jeho otec byl učitelem na zdejší škole. Svůj talent se mu podařilo uplatnit díky pomoci již zmiňovaného Rudolfa Wrbny. Jeho talent obdivovali takový mistři jako Niccolo Paganini a Fryderyk Chopin. Slavík však nevynikal pouze ve hře, ale i sám komponoval. 30. května 1833 však umírá na chřipku v Budapešti. Teprve sto let po jeho smrti byly jeho ostatky převezeny do Čech na vyšehradský Slavín. Ve stejné době byla na jeho rodném domě v Jincích odhalena pamětní deska.
Jinecký zámek a kostel
Tvář obou těchto staveb byla poznamenána zřejmě nejvíce stavební činností rodu Wratislavů, který vlastnil jinecké panství 155 let od roku 1647. Kostel je zasvěcen sv. Mikuláši a Wratislavové jím nahradili původní dřevěný. Zajímavější je osud zámku. Jedná se o původní jineckou tvrz, která prošla třemi přestavbami a ve finále se honosil nádhernou výzdobou a jeho součástí byla zahrada s umělou jeskyní, skleníkem a sochami. Zámek měl také vlastní divadlo a cukrárnu. Rod Wratislavů se neúnosně zadlužil a byl nucen panství prodat. Nový pán Rudolf Wrbna již toto sídlo nepoužíval a tak bylo postupně využíváno jako byty nebo učebny, až později bylo přestavěno na pivovar a v dnešní době chátrá.
Léčebná zařízení
V Jincích se také nacházela dvě významnější léčebná zařízení. Prvním bylo sanatorium MUDr. Josefa Šírka zaměřené na léčbu plicních chorob, které svou činnost zahájilo v roce 1932, dnes již nefunguje*. Druhým zařízením jsou lázně MUDr. Jana Mosera, které později fungovaly jako školní jídelna. Pro Jince je osoba doktora Mosera poměrně důležitá. Nejdříve zde působil jako obvodní lékař a později jako člen obecní rady. Napomohl založit např. zdejší tělovýchovný oddíl, nebo sbor dobrovolných hasičů, který paradoxně nedokázal zabránit požáru jeho lázní.
- pozn. - budova sanatoria je od konce roku 2008 znovu otevřena a zrekonstruována, ale neslouží dále k původním účelům.
Kultura
Kulturní život v Jincích není zrovna na výši, tedy alespoň oproti minulosti. Dříve místní škola pořádala akademie, na kterých měli šanci se prezentovat i místní občané, akce takového formátu v Jincích chybí. V obci také fungovala řada spolků a občanských sdružení, zřejmě nejzajímavější byl spolek okrasný, který se staral o kulturní vzhled obce, jemu Jince vděčí za svou zeleň. Většina spolků se však již rozpadla a nefunguje už ani jedno ze dvou kin. O kulturní život v obci se stará kulturní středisko, které organizuje koncerty, sbírky, výstavy a zájezdy. Středisko vydává místní zpravodaj a funguje při něm také obecní knihovna.
Jinci prochází železniční trať 200 ze Zdic do Protivína.
Reference
- ↑ Rozhodnutí č. 8 předsedy Poslanecké sněmovny, k stanovení obcí městy a městysi, Miloslav Vlček, 10. října 2006
|
| Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010 |
|---|
| Informace o článku.
Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. |