Heuschrecke
Z Multimediaexpo.cz
m (1 revizi) |
(+ FLICKR) |
||
| (Nejsou zobrazeny 3 mezilehlé verze.) | |||
| Řádka 1: | Řádka 1: | ||
| - | |||
{{Bojové vozidlo | {{Bojové vozidlo | ||
| Jméno= Panzerhaubitze Heuschrecke | | Jméno= Panzerhaubitze Heuschrecke | ||
| - | | image=[[ | + | | image=[[Soubor:Aberdeen Tank-Museum-Heuschrecke-10.jpg|320px]]<br />[[File:Heuschrecke.Aberdeen.000865gx.jpg|320px]] |
| titulek= Heuschrecke 10 | | titulek= Heuschrecke 10 | ||
| posádka= 5 osob (velitel,řidič a 3 střelci) | | posádka= 5 osob (velitel,řidič a 3 střelci) | ||
| Řádka 18: | Řádka 17: | ||
| dojezd= 240 km po silnici, 130km krajinou | | dojezd= 240 km po silnici, 130km krajinou | ||
}} | }} | ||
| - | '''Heuschrecke 10''' neboli Waffenträger (nosič zbraní) byl [[prototyp]] [[samohybné dělo|samohybného děla]] vytvořený firmou | + | '''Heuschrecke 10''' neboli Waffenträger (nosič zbraní) byl [[prototyp]] [[samohybné dělo|samohybného děla]] vytvořený firmou Krupp-Gruson v letech 1943 a 1944. Oficiální název tohoto vozidla byl: ''105 mm leichte Feldhaubitze 18/1 L/28 auf Waffenträger Geschützwagen IVb''. Stroj se vyráběl v [[Německo|německém]] [[Magdeburk]]u. Waffenträger byl vybaven odnímatelnou věží, která mohla být použita jako bunkr nebo sundána a použita jako dalekonosné dělo. |
| - | Krupp vyráběl pouze tři prototypy od roku 1942 do roku 1943, tyto modely byly označeny 582501 a 582503. Heuschrecke dokázal využít zkrácený podvozek [[ | + | Krupp vyráběl pouze tři prototypy od roku 1942 do roku 1943, tyto modely byly označeny 582501 a 582503. Heuschrecke dokázal využít zkrácený podvozek [[Panzerkampfwagen IV]] (Panzer IV), ale později byl podvozek vyměněn za ''Geschützwagen IV'', který byl vyroben pro [[Hummel|samohybné dělo Hummel]]. Masová výroba Heuschrecke 10 měla začít v únoru 1945, k tomu však nikdy nedošlo. |
==Dějiny== | ==Dějiny== | ||
| Řádka 40: | Řádka 39: | ||
====Názor vrchního velení==== | ====Názor vrchního velení==== | ||
| - | [[Nacismus|Nacistický]] [[generální štáb]] měl za to, že výroba Heuschrecke by zastavila výrobu úspěšného Panzeru IV, který byl potřeba na obranu [[Třetí říše]] proti [[Spojenci (druhá světová válka)|Spojencům]]. Za [[Druhá světová válka|Druhé světové války]] byl Heuschrecke viděn jako realizovatelný Generálem wehrmachtu [[Heinz Guderian|Heinzem Guderianem]], který si myslel že by tento stroj mohl dodat přizpůsobivější průběh bojů, nakonec ale Guderian souhlasil, že výroba těchto vozů nestojí za přerušení výroby Panzerů IV. | + | [[Nacismus|Nacistický]] [[generální štáb]] měl za to, že výroba Heuschrecke by zastavila výrobu úspěšného Panzeru IV, který byl potřeba na obranu [[Nacistické Německo|Třetí říše]] proti [[Spojenci (druhá světová válka)|Spojencům]]. Za [[Druhá světová válka|Druhé světové války]] byl Heuschrecke viděn jako realizovatelný Generálem wehrmachtu [[Heinz Guderian|Heinzem Guderianem]], který si myslel že by tento stroj mohl dodat přizpůsobivější průběh bojů, nakonec ale Guderian souhlasil, že výroba těchto vozů nestojí za přerušení výroby Panzerů IV. |
==Popis== | ==Popis== | ||
| Řádka 52: | Řádka 51: | ||
====Hmotnost==== | ====Hmotnost==== | ||
| - | |||
Heuschrecke vážil 23 tun, méně než Sovětské [[SU-122]], vážící 30,9 tun, a kanadský [[Sexton]], který vážil cca 25,8 tun. Americký [[M7priest]] vážil 22,97 t. Panzer IV byl také těžší o 500 kg než Heuschrecke, přestože Heuschrecke mělo jeho podvozek. Jediné německé samohybné dělo, které vážilo méně než Heuschrecke bylo Wespe (11 tun). | Heuschrecke vážil 23 tun, méně než Sovětské [[SU-122]], vážící 30,9 tun, a kanadský [[Sexton]], který vážil cca 25,8 tun. Americký [[M7priest]] vážil 22,97 t. Panzer IV byl také těžší o 500 kg než Heuschrecke, přestože Heuschrecke mělo jeho podvozek. Jediné německé samohybné dělo, které vážilo méně než Heuschrecke bylo Wespe (11 tun). | ||
| Řádka 178: | Řádka 176: | ||
| - | {{Německá vozidla za druhé světové války}}{{Článek z Wikipedie}} | + | {{Flickr|Heuschrecke+gun}}{{Německá vozidla za druhé světové války}}{{Článek z Wikipedie}} |
[[Kategorie:Německé tanky]] | [[Kategorie:Německé tanky]] | ||
Aktuální verze z 15. 7. 2023, 10:02
| Panzerhaubitze Heuschrecke | ||
 
| ||
| Heuschrecke 10 | ||
| Základní charakteristika | ||
|---|---|---|
| Posádka | 5 osob (velitel,řidič a 3 střelci) | |
| Délka | 6,55 m | |
| Výška | 2,33 m | |
| Šířka | 2,95 m | |
| Hmotnost | 23,3 t | |
| Pancéřování a výzbroj | ||
| Pancéřování | 16 - 30 mm | |
| Hlavní zbraň | 10,5 cm FH 18/1 L/28 | |
| Sekundární zbraň | žádná | |
| Pohon a pohyb | ||
| Pohon | Maybach HL90 | |
| 300 kW | ||
| Odpružení | torzní tyče | |
| Poměr výkonu | ||
| Dojezd | 240 km po silnici, 130km krajinou | |
Heuschrecke 10 neboli Waffenträger (nosič zbraní) byl prototyp samohybného děla vytvořený firmou Krupp-Gruson v letech 1943 a 1944. Oficiální název tohoto vozidla byl: 105 mm leichte Feldhaubitze 18/1 L/28 auf Waffenträger Geschützwagen IVb. Stroj se vyráběl v německém Magdeburku. Waffenträger byl vybaven odnímatelnou věží, která mohla být použita jako bunkr nebo sundána a použita jako dalekonosné dělo.
Krupp vyráběl pouze tři prototypy od roku 1942 do roku 1943, tyto modely byly označeny 582501 a 582503. Heuschrecke dokázal využít zkrácený podvozek Panzerkampfwagen IV (Panzer IV), ale později byl podvozek vyměněn za Geschützwagen IV, který byl vyroben pro samohybné dělo Hummel. Masová výroba Heuschrecke 10 měla začít v únoru 1945, k tomu však nikdy nedošlo.
Obsah |
Dějiny
Předchůdce
Koncem září 1939 navrhla firma Krupp první opravdové samohybné dělo, Sonderkraftfahrzeug 165/1. Sd.Kfz. 165/1 byl vzhledově podobný Heuschrecke, ale neměl podvozek ze kterého by bylo možné odmontovat věž a použít jí samotnou.
Po několika testech bylo Sd.Kfz. 165/1 přijato Wehrmachtem na začátku ledna 1940. V roce 1941 Krupp vytvořil prototyp vyzbrojený 105 mm lehkým polním dělem (leichte Feldhaubitze 18/1 L/28). Toto dělo bylo vytvořeno z modifikovaného podvozku Panzera IV. Vůz byl poháněn menším šestiválcovým motorem Maybach HL66P s výkonem 140 kW (188 k). Přestože bylo objednáno 200 strojů, firma Krupp v posledních měsících roku 1942 vyrobila pouze 10 prototypů.
Vývoj
Vývoj Heuschrecke začal v roce 1942, když firma Krupp začala s novým typem samohybného děla. V roce 1943 Krupp vyrobil tři prototypy (sériová čísla: 582501 a 582503) které byly pojmenovány jako Heuschrecke 10 nebo Heuschrecke IVb. Heuschrecke měl být nástupcem staršího samohybného děla Wespe, které mělo skončit službu v květnu roku 1944. Dělo Wespe mělo slabší pancéřování a nesnímatelnou věž.
Stroj měl být nasazen v Sovětském svazu při pokusu o dobytí Moskvy. Waffenträger měl zastoupit tanky a děla ztracená v Bitvě o Voroněž, ze které maďarské jednotky utekly a zanechaly na místě veškeré své vybavení. Heuschrecke měl být použit k dvěma úkolům - měnit zbraně vozidel (proto Waffenträger) a zastupovat dělostřelectvo - to mu zajistilo rovnocennost s Panzerem IV.
Podobný vůz
Heuschrecke vyrobený společností Krupp byl vzhledově velice podobný vozu od firmy Alkett/Rheinmetall-Borsig, 105 mm leFH 18/40/2 auf Geschützwagen III/IV, který byl hotov v březnu 1944. Konkurenční model Rheinmetall-Borsig měl celkově lepší technické parametry než Heuschrecke. Přes velmi dobré vlastnosti druhého modelu bylo rozhodnuto aby byl podvozek předělán na Rhinemetall-Borsig z Panzeru IV. Výroba měla začít v říjnu roku 1944, ale podvozek byl poté opět změněn na Geschützwagen IV.
Konec
Vývoj Heuschrecke byl ukončen v únoru 1943. Stalo se tak aby mohla pokračovat výroba Panzerů IV. Množství materiálu na výrobu nosičů zbraní bylo tak vysoké, že firmám jako Krupp bylo přikázáno zastavit výrobu a proto většina těchto strojů nikdy neopustila výrobní linku.
Názor vrchního velení
Nacistický generální štáb měl za to, že výroba Heuschrecke by zastavila výrobu úspěšného Panzeru IV, který byl potřeba na obranu Třetí říše proti Spojencům. Za Druhé světové války byl Heuschrecke viděn jako realizovatelný Generálem wehrmachtu Heinzem Guderianem, který si myslel že by tento stroj mohl dodat přizpůsobivější průběh bojů, nakonec ale Guderian souhlasil, že výroba těchto vozů nestojí za přerušení výroby Panzerů IV.
Popis
Věž
Význačným jevem na Heuschrecke byla odnímatelná věž. Zvedací jeřáb přidělán k podvozku mohl sundat věž a přendat jí do opevnění nebo volně na zem. Přestože věž nemohla střílet když byla přidělaná podvozku, vozidlo bylo velice účinné, protože se počítalo se zasazením věže do bunkru před bitvou. Vůz bez věže pak mohl fungovat jako transportér munice, zásob či osob.
Podvozek
Heuschrecke měl tělo svařené z oceli, se svislým pancéřováním od 10 mm do 25 mm, toto zajišťovalo dobrou obranyschopnost. Velká úschovna pro munici dělala z Heuschrecke 10 skvělé vozidlo pro zásobování dalších.
Na původním prototypu měl být použit dvanáctiválcový motor Maybach HL90, ale pro masovou výrobu byl vybrán taktéž dvanáctiválec Maybach HL100. Převodovka Heuschrecke poskytovala čtyři převody a zpátečku. První a druhý převod vytvářely stejnou rychlost, ale druhý měl větší točivý moment. Třetí a čtvrtý převod byly rychlejší než předchozí dva.
Hmotnost
Heuschrecke vážil 23 tun, méně než Sovětské SU-122, vážící 30,9 tun, a kanadský Sexton, který vážil cca 25,8 tun. Americký M7priest vážil 22,97 t. Panzer IV byl také těžší o 500 kg než Heuschrecke, přestože Heuschrecke mělo jeho podvozek. Jediné německé samohybné dělo, které vážilo méně než Heuschrecke bylo Wespe (11 tun).
Srovnání
| Specifikace | Sonderkraftfahrzeug.165/1 | Krupp-Gruson | Rheinmetall-Borsig |
|---|---|---|---|
| Hmotnost | 18 000 kilogramů | 23 tun | 25 tun |
| Posádka | 4 osoby | 5 osob | 5 osob |
| Motor | Maybach HL 66 / 6 válců | Maybach HL 100 12 válců | Maybach HL 90 12 válců |
| Rychlost | 35 km/h | 45 km/h | 45 km/h |
| Dojezd | Po cestě: 240 km / Krajinou: 130 km | Po cestě: 300 km | Po cestě: 300 km |
| Objem nádrže | 410 litrů | ||
| Délka | 5,9 m | 6,0 m | 6,8 m |
| Šířka | 2,87 m | 3,0 m | 3,0 m |
| Výška | 2,25 m | 3,00 m | 2,90 m |
| Zbraň | 105 mm leichte Feldhaubitze 18/1 L/28 | 105 mm leichte Feldhaubitze 18/1 L/28 | 105 mm leichte Feldhaubitze 18/40/2 L/28 |
| Munice | 105 mm | 60 mm | 80 mm |
| Pancíř (milimetry/úhel) | Přední-nástavba 30/10
|
|
|
Podívejte se na
Externí pdkazy
|
| Německá obrněná vozidla za druhé světové války |
|---|
| Tanky |
|
Panzer I • Panzer II • Panzer III • Panzer IV • Panther • Tiger I • Tiger II • Panzer 35(t) • Panzer 38(t) |
| Samohybné houfnice |
|
Sturmpanzer II • SIG 33 • Wespe • Hummel • Grille • Panzerwerfer • Wurfrahmen 40 • Karl-Gerät |
| Útočná děla |
|
StuG III • StuG IV • StuH 42 • Brummbär • Sturmtiger |
| Stíhače tanků |
|
Panzerjäger I • Marder I • Marder II • Marder III • Hetzer • Jagdpanzer IV • Jagdpanther • Nashorn • Jagdtiger • Ferdinand • RSO |
| Polopásy |
|
SdKfz 2 • SdKfz 4 • SdKfz 6 • SdKfz 7 • SdKfz 8 • SdKfz 9 • SdKfz 10 • SdKfz 11 • SdKfz 250 • SdKfz 251 • SdKfz 252 • SdKfz 253 • SdKfz 254 |
| Obrněné vozy |
|
ADGZ • Kfz 13 • SdKfz 221/22/23 • SdKfz 231/32/34/63 • SdKfz 247 |
| Protiletadlové tanky |
|
Flakpanzer 38(t) • Flakpanzer IV – Möbelwagen • Wirbelwind • Ostwind • Kugelblitz |
| Prototypy |
|
Maus • E-Serie • Waffenträger • Neubaufahrzeug • Sturer Emil • Dicker Max • Coelian |
| Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010 |
|---|
| Informace o článku.
Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. |