V sobotu 2. listopadu proběhla mohutná oslava naší plnoletosti !!
Multimediaexpo.cz je již 18 let na českém internetu !!

Diakritické znaménko

Z Multimediaexpo.cz

(Rozdíly mezi verzemi)
m (Nahrazení textu)
(++)
 
(Není zobrazena jedna mezilehlá verze.)
Řádka 1: Řádka 1:
-
[[Soubor: Latin alphabet Šš.png|thumb| upright=1.0| Háček <br /> {{Malé|(Čeština, chorvatština, slovinština, finština)}} ]] 
 
-
[[Soubor: A-umlaut.png|thumb| upright=1.0|  Přehláska <br /> {{Malé|(Němčina, maďarština, skandinávské jazyky aj.)}} ]] 
 
-
[[Soubor: A with tilde.png|thumb| upright=1.0|  Tilda <br /> {{Malé|(Portugalština aj.)}} ]] 
 
-
[[Soubor: A with breve.png|thumb| upright=1.0|  Breve <br /> {{Malé|(Krátká výslovnost)}} ]]
 
-
[[Soubor: Voyelles monotoniques.png|thumb| upright=1.3|  Prostý akcent v řecké alfabetě ]]
 
'''Diakritické znaménko''' (z [[řečtina|řeckého]] διακριτικός ''diakritikós'', rozlišující) je znaménko v okolí (nad, pod nebo vedle) písmene, které nějak pozměňuje význam písmene (nejčastěji označuje jeho odlišnou výslovnost).
'''Diakritické znaménko''' (z [[řečtina|řeckého]] διακριτικός ''diakritikós'', rozlišující) je znaménko v okolí (nad, pod nebo vedle) písmene, které nějak pozměňuje význam písmene (nejčastěji označuje jeho odlišnou výslovnost).
Ne každá značka je však diakritickým znaménkem, např. tečka nad písmenem ''i'' je dnes již nedílnou součástí tohoto znaku. Od diakritických znamének je třeba odlišovat také [[interpunkční znaménka]], která signalizují vztahy mezi větami a modální postoj mluvčího, a tzv. [[punktace]], jimiž se v [[hebrejština|hebrejštině]] zaznamenávají samohlásky. Diakritická znaménka se vyskytují i na Blízkém východě, zejména jako tečky.
Ne každá značka je však diakritickým znaménkem, např. tečka nad písmenem ''i'' je dnes již nedílnou součástí tohoto znaku. Od diakritických znamének je třeba odlišovat také [[interpunkční znaménka]], která signalizují vztahy mezi větami a modální postoj mluvčího, a tzv. [[punktace]], jimiž se v [[hebrejština|hebrejštině]] zaznamenávají samohlásky. Diakritická znaménka se vyskytují i na Blízkém východě, zejména jako tečky.
== Znaménka ==
== Znaménka ==
 +
[[Soubor:Latin alphabet Šš.png|thumb|240px|Háček<br /> {{Malé|(Čeština, chorvatština, slovinština, finština)}} ]] 
 +
[[Soubor:A-umlaut.png|thumb|240px|Přehláska<br /> {{Malé|(Němčina, maďarština, skandinávské jazyky aj.)}} ]] 
 +
[[Soubor:A with tilde.png|thumb|240px|Tilda<br /> {{Malé|(Portugalština aj.)}} ]] 
 +
[[Soubor:A with breve.png|thumb|240px|Breve<br /> {{Malé|(Krátká výslovnost)}} ]]
; V [[čeština|češtině]]
; V [[čeština|češtině]]
* '''´''' – [[čárka (diakritika)|čárka]], např. Á, é (délka)
* '''´''' – [[čárka (diakritika)|čárka]], např. Á, é (délka)
Řádka 30: Řádka 29:
** '''[[trema (diakritika)|trema]]''', '''dierese''', '''rozlučník''' – oddělená výslovnost dvou sousedních samohlásek, např. v latině ([[Boëthius]], někdy (Chronica) Boëmorum) nebo francouzštině (ë v ''Citroën)''
** '''[[trema (diakritika)|trema]]''', '''dierese''', '''rozlučník''' – oddělená výslovnost dvou sousedních samohlásek, např. v latině ([[Boëthius]], někdy (Chronica) Boëmorum) nebo francouzštině (ë v ''Citroën)''
* '''˝''' – '''[[dvě čárky]]''' – dvě čárky nad písmenem, např. Ő, ű (dlouhá přehláska)
* '''˝''' – '''[[dvě čárky]]''' – dvě čárky nad písmenem, např. Ő, ű (dlouhá přehláska)
-
* '''~''' – '''[[tilda]]''', '''vlnovka''', vlnka nad písmenem, např. ã, ñ, õ, ẽ  
+
* '''~''' – '''[[Vlnovka|tilda]]''', '''vlnovka''', vlnka nad písmenem, např. ã, ñ, õ, ẽ  
* '''^''' – '''[[stříška]]''', '''circumflex''', stříška nad písmenem, např. â (otevřená výslovnost)
* '''^''' – '''[[stříška]]''', '''circumflex''', stříška nad písmenem, např. â (otevřená výslovnost)
* '''¸''' – '''[[cedilla]]''', '''sedil''' - háček pod písmenem, např. ç (ostré "s")
* '''¸''' – '''[[cedilla]]''', '''sedil''' - háček pod písmenem, např. ç (ostré "s")
Řádka 46: Řádka 45:
* V pozdním středověku vznikla diakritická znaménka. V češtině se od konce 14. století objevuje tečka (podle M. [[Jan Hus|Jana Husa]] "nabodeníčko krátké") s významem měkčení, pozdějšího háčku, a čárka ("nabodeníčko dlúhé") pro označení délky.
* V pozdním středověku vznikla diakritická znaménka. V češtině se od konce 14. století objevuje tečka (podle M. [[Jan Hus|Jana Husa]] "nabodeníčko krátké") s významem měkčení, pozdějšího háčku, a čárka ("nabodeníčko dlúhé") pro označení délky.
Jediný evropský jazyk, který diakritická znaménka nezavedl, byla [[angličtina]], jejíž výslovnost se od psané podoby silně odchýlila. Díky tomu, že nejrozšířenější standardy v oblasti výpočetní techniky pochází z anglicky mluvících zemí, vznikla potřeba zápisu i znaků, které anglická abeceda neobsahuje. Jednou z možností, která se v současné době objevuje například v německé praxi je náhrada diakritických znamének spřežkami (psaní "ue" místo "ü", např. ''ueber'' místo "über", a "ae" místo "ä", např. ''Maedchen'' místo "Mädchen"). Na podobném principu je založen i [[VIQR]], což je jeden ze způsobu kódování diakritiky ve [[vietnamština|vietnamštině]].
Jediný evropský jazyk, který diakritická znaménka nezavedl, byla [[angličtina]], jejíž výslovnost se od psané podoby silně odchýlila. Díky tomu, že nejrozšířenější standardy v oblasti výpočetní techniky pochází z anglicky mluvících zemí, vznikla potřeba zápisu i znaků, které anglická abeceda neobsahuje. Jednou z možností, která se v současné době objevuje například v německé praxi je náhrada diakritických znamének spřežkami (psaní "ue" místo "ü", např. ''ueber'' místo "über", a "ae" místo "ä", např. ''Maedchen'' místo "Mädchen"). Na podobném principu je založen i [[VIQR]], což je jeden ze způsobu kódování diakritiky ve [[vietnamština|vietnamštině]].
 +
== Ukázka znaků s diakritikou ==
== Ukázka znaků s diakritikou ==
 +
{{RIGHTTOC}}
* [[Čeština]]: á, é, í, ó, ú, ý, č, ď, ě, ň, ř, š, ť, ž, ů
* [[Čeština]]: á, é, í, ó, ú, ý, č, ď, ě, ň, ř, š, ť, ž, ů
* [[Dánština]] a [[norština]]: ø
* [[Dánština]] a [[norština]]: ø

Aktuální verze z 24. 9. 2019, 08:44

Diakritické znaménko (z řeckého διακριτικός diakritikós, rozlišující) je znaménko v okolí (nad, pod nebo vedle) písmene, které nějak pozměňuje význam písmene (nejčastěji označuje jeho odlišnou výslovnost). Ne každá značka je však diakritickým znaménkem, např. tečka nad písmenem i je dnes již nedílnou součástí tohoto znaku. Od diakritických znamének je třeba odlišovat také interpunkční znaménka, která signalizují vztahy mezi větami a modální postoj mluvčího, a tzv. punktace, jimiž se v hebrejštině zaznamenávají samohlásky. Diakritická znaménka se vyskytují i na Blízkém východě, zejména jako tečky.

Znaménka

Háček
(Čeština, chorvatština, slovinština, finština)
Přehláska
(Němčina, maďarština, skandinávské jazyky aj.)
Tilda
(Portugalština aj.)
Breve
(Krátká výslovnost)
V češtině
  • ´čárka, např. Á, é (délka)
  • ˇháček, např. Č, ě (měkčení)
    • u malého ť a ď (a ve slovenských znacích ľ a Ľ) se používá alternativní forma nazývaná klička či malý háček, podobná apostrofu
  • °kroužek, ů (původně „uo“)
V dalších jazycích[1]
  • ¨ – dvojtečka nad písmenem
    • přehláska – např. Ä, ü, německy Umlaut
    • trema, dierese, rozlučník – oddělená výslovnost dvou sousedních samohlásek, např. v latině (Boëthius, někdy (Chronica) Boëmorum) nebo francouzštině (ë v Citroën)
  • ˝dvě čárky – dvě čárky nad písmenem, např. Ő, ű (dlouhá přehláska)
  • ~tilda, vlnovka, vlnka nad písmenem, např. ã, ñ, õ, ẽ
  • ^stříška, circumflex, stříška nad písmenem, např. â (otevřená výslovnost)
  • ¸cedilla, sedil - háček pod písmenem, např. ç (ostré "s")
  • ˛ocásek, obrácený háček – háček pod písmenem (na opačnou stranu než cedilla), např. ą
  • ˉvodorovná čárka, macron – čára nad písmenem, např. Ā
  • ˘oblouček, breve, půlkroužek, semicerc – okrouhlý háček nad písmenem, např. Ă
  • ̷šikmá čárka, stroke, – šikmé přeškrtnutí písmene, např. Ł, ł (tvrdé L)
  • ˏčárka pod písmenem – čárka umístěná pod písmenem, např. Ș, ț
  • ˙tečka, dotaccent, – tečka nad písmenem, např. İ, ż
  • ˋtěžký akcent, grave, obrácená čárka nad písmenem, např. è (otevřená výslovnost)

Původ

S křesťanskou misií a se šířením latinské a řecké vzdělanosti na sever vznikla jednak potřeba přesněji zaznamenávat výslovnost řečtiny, jednak zaznamenávat hlásky jiných jazyků v abecedě, která pro ně nebyla původně určena. Vývoj v Evropě šel trojím směrem:

  • Pro východoslovanské jazyky se řecká abeceda rozšířila o další písmena (cyrilice, azbuka).
  • V latinské abecedě se začaly používat skupiny písmen čili spřežky. Tak pro rozlišení mezi hláskami "u" a "v" se začalo psát "vv", pozdější dvojité "w". V češtině se užívaly spřežky například "sz" pro "š", "cz" pro "č" a podobně. V maďarštině se některé užívají dodnes, například "sz" pro "s" (na rozdíl od polštiny, kde "sz" znamená, ve shodě se starou češtinou, "š").
  • V pozdním středověku vznikla diakritická znaménka. V češtině se od konce 14. století objevuje tečka (podle M. Jana Husa "nabodeníčko krátké") s významem měkčení, pozdějšího háčku, a čárka ("nabodeníčko dlúhé") pro označení délky.

Jediný evropský jazyk, který diakritická znaménka nezavedl, byla angličtina, jejíž výslovnost se od psané podoby silně odchýlila. Díky tomu, že nejrozšířenější standardy v oblasti výpočetní techniky pochází z anglicky mluvících zemí, vznikla potřeba zápisu i znaků, které anglická abeceda neobsahuje. Jednou z možností, která se v současné době objevuje například v německé praxi je náhrada diakritických znamének spřežkami (psaní "ue" místo "ü", např. ueber místo "über", a "ae" místo "ä", např. Maedchen místo "Mädchen"). Na podobném principu je založen i VIQR, což je jeden ze způsobu kódování diakritiky ve vietnamštině.

Ukázka znaků s diakritikou

Obsah

Reference

  1. KOČIČKA, Pavel; BLAŽEK, Filip. Praktická typografie. 2. vyd. Brno : Computer Press, 2004. ISBN 80-722-6385-4. Kapitola Sazba cizích jazyků, s. 118.  

Související články

Externí odkazy