Řád svatého Benedikta

Z Multimediaexpo.cz

(Rozdíly mezi verzemi)

Aktuální verze z 12. 8. 2019, 07:15

Svatý Benedikt z Nursie – freska Fra Angelica v chrámu sv. Marka, Florencie.

Řád svatého Benedikta (lat. Ordo Sancti Benedicti, OSB) je nejstarší mnišský řád. Byl založen svatým Benediktem z Nursie na počátku 6. století. Slovo mnich pochází z řeckého „monos“, což znamená sám, resp. osamocený. Význam tohoto označení byl v tom, že mnich žil osamoceně zejména od světského života a požitků. Takto žili četní poustevníci již v prvních stoletích našeho letopočtu zejména v Egyptě a v oblasti Středomoří. Svatý Benedikt z Nursie (Benedictus Nursias), který žil na přelomu 5. a 6. století, vyšel z jejich názorů a víry, ale nesdílel jejich názor na osamocenost, která nepřináší křesťanské komunitě užitek. Shromáždil podobně smýšlející mnichy, založil de facto první klášter v Monte Cassinu a sepsal první pravidla klášterního života Regula Benedicti – Řehole Benediktova. Odtud je také český název pro mnichy podléhající pravidlům klášterního života – řeholníci (řeholnice) jsou vlastně ti, kdo dodržují určitou řeholi (z lat. regula pravidlo).^[1] Řehole obsahuje v 73 článcích jednak teoretický a duchovní základ mnišství a jednak návod, jak by měli řeholníci žít a chovat se ve společenství. Mottem řádu se stalo heslo „Ora et labora“- česky „Modli se a pracuj“. Při vstupu do kláštera musí uchazeč projít kandidaturou a noviciátem trvající každý přibližně rok. Po skončení noviciátu po dobu tří let skládá tzv. sliby jednoduché (nebo též časné). A teprve pak je připuštěn k tzv. slibům věčným (nebo též slavným) s celoživotní platností a stane se plnoprávným členem Řádu. Řehole sv. Benedikta se postupně rozšířila po celé Evropě. V 10. století se dostala také do Čech a v 11. století na Moravu. Její text podstatně ovlivnil historii, kulturu a spiritualitu křesťanského Západu. Papež Řehoř Veliký dal podnět k jejímu rozšíření na Britské ostrovy. Za císaře Karla Velikého byla přijata jako vzorová klášterní ústava v celé Římské říši. V roce 1336 vydal papež Benedikt XII. bulu nazývanou benediktinská, v níž zdůrazňuje řadu pravidel pro život v jednotlivých opatstvích, pojednává o řádovém rouchu, o studiu a postu. Dnes žijí benediktini a benediktinky po celém světě. Každý klášter je samostatný a tvoří ho společenství bratří v čele s opatem. Kláštery se z praktických důvodů sdružují v kongregace. Benediktinské kláštery v Českých zemích a chorvatský klášter v Ćokovaci jsou takto spojeny do Slovanské benediktinské kongregace sv. Vojtěcha, která vznikla v roce 1945. Souhrnem jednotlivých benediktinských kongregací je benediktinská konfederace v čele s opatem-primasem sídlícím v Římě.

Související články

Reference

↑ Václav Machek, Etymologický slovník jazyka českého, Praha : NLN 1997, s. 529

Externí odkazy

Zasvěcení – Benediktini, Česká televize, i-vysílání, 24.5.2009 (video)

Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010
Informace o článku. Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. Tento text je dostupný za podmínek Creative Commons 3.0 Unported – creativecommons.org. Originální článek na české Wikipedii

[0] Václav Machek, Etymologický slovník jazyka českého, Praha : NLN 1997, s. 529

[1]

@@ Řádka 5: / Řádka 5: @@
 Řehole obsahuje v 73 článcích jednak teoretický a duchovní základ mnišství a jednak návod, jak by měli řeholníci žít a chovat se ve společenství. Mottem řádu se stalo heslo '''„Ora et labora'''“- česky '''„Modli se a pracuj“'''.
 Při vstupu do [[klášter]]a musí uchazeč projít kandidaturou a [[noviciát]]em trvající každý přibližně rok. Po skončení [[novic]]iátu po dobu tří let skládá tzv. sliby jednoduché (nebo též časné). A teprve pak je připuštěn k tzv. slibům věčným (nebo též slavným) s celoživotní platností a stane se plnoprávným členem Řádu.
-[[Řehole sv. Benedikta]] se postupně rozšířila po celé Evropě. V 10. století se dostala také do [[Čechy|Čech]] a v 11. století na [[Morava|Moravu]]. Její text podstatně ovlivnil historii, kulturu a spiritualitu křesťanského Západu. Papež [[Řehoř I. Veliký|Řehoř Veliký]] dal podnět k jejímu rozšíření na [[Britské ostrovy]]. Za císaře Karla Velikého byla přijata jako vzorová klášterní ústava v celé [[Říše římská|Římské říši]]. V roce [[1336]] vydal papež [[Benedikt XII.]] [[Papežská bula|bulu]] nazývanou benediktinská, v níž zdůrazňuje řadu pravidel pro život v jednotlivých [[opatství]]ch, pojednává o řádovém rouchu, o studiu a postu. Dnes žijí benediktini a benediktinky po celém světě.
+[[Řehole sv. Benedikta]] se postupně rozšířila po celé Evropě. V 10. století se dostala také do [[Čechy|Čech]] a v 11. století na [[Morava|Moravu]]. Její text podstatně ovlivnil historii, kulturu a spiritualitu křesťanského Západu. Papež [[Řehoř I. Veliký|Řehoř Veliký]] dal podnět k jejímu rozšíření na [[Britské ostrovy]]. Za císaře Karla Velikého byla přijata jako vzorová klášterní ústava v celé [[Říše římská|Římské říši]]. V roce 1336 vydal papež [[Benedikt XII.]] [[Papežská bula|bulu]] nazývanou benediktinská, v níž zdůrazňuje řadu pravidel pro život v jednotlivých [[opatství]]ch, pojednává o řádovém rouchu, o studiu a postu. Dnes žijí benediktini a benediktinky po celém světě.
 Každý klášter je samostatný a tvoří ho společenství bratří v čele s [[opat]]em. [[Klášter]]y se z praktických důvodů sdružují v [[kongregace]]. Benediktinské kláštery v Českých zemích a [[Chorvatsko|chorvatský]] klášter v [[Ćokovac]]i jsou takto spojeny do Slovanské benediktinské kongregace [[Svatý Vojtěch|sv. Vojtěcha]], která vznikla v roce [[1945]]. Souhrnem jednotlivých benediktinských kongregací je [[benediktinská konfederace]] v čele s [[opat-primas|opatem-primasem]] sídlícím v [[Řím]]ě.