Multimediaexpo.cz je již 18 let na českém internetu !!
Turistická značka
Z Multimediaexpo.cz
m (Nahrazení textu „{{Turistická značka|zelená}}“ textem „20px“) |
m (Nahrazení textu „{{Turistická značka|žlutá}}“ textem „20px“) |
||
| Řádka 63: | Řádka 63: | ||
* {{Turistická značka|modrá}} modrá – významnější trasy | * {{Turistická značka|modrá}} modrá – významnější trasy | ||
* [[Soubor:Stripe-marked trail green.png|20px]] zelená – místní trasy | * [[Soubor:Stripe-marked trail green.png|20px]] zelená – místní trasy | ||
| - | * | + | * [[Soubor:Stripe-marked trail yellow.png|20px]] žlutá – krátké trasy, spojovací cesty, zkratky |
;Základní značky: | ;Základní značky: | ||
Verze z 13. 3. 2018, 08:11
Turistická značka je symbol nebo tabulka, jejímž účelem je poskytnout turistům informaci o směru cesty a vzdálenostech, případně další doplňující informace. Turistické značení je soustava turistických značek.
Podle účelu můžeme turistické značky a značení rozdělit na:
- Turistické značky pro pěší turistiku
- Turistické značky pro cykloturistiku (viz též cyklotrasa)
- Turistické značky pro lyžaře
- Městské informační systémy
- Mapové (topografické) značky v turistických mapách
Československo a Česko
- Související informace můžete najít také v článku: Turistické značení v Česku a na Slovensku}}
Historie značení na území Československa a Česka
Území Česka a Slovenska má jednu z nejdokonalejších a nejhustších sítí turistického značení pro pěší turistiku. První česká turistická značená cesta byla červená ze Štěchovic ke Svatojánským proudům a vyznačil ji 11. května 1889 Klub českých turistů hned následující rok po svém založení na území dnes zaplaveném štěchovickou přehradní nádrží. V tomtéž roce byla vyznačena druhá červená značka v okolí Karlštejna, která existuje doposud a je označena evidenčním číslem 0001, a značky na Skalku a Rač. V roce 1912 byla dokončena první dálková trasa přes Brdy na Šumavu. Až do roku 1938 následoval rychlý rozvoj. Období druhé světové války a období let 1950 - 1954 však znamenalo pro systém značení krizi – nebyla prováděna obnova značení a systém byl silně narušen.
Dne 8. ledna 1954 vydala vláda Usnesení o nové organizaci turistiky a cestovního ruchu v ČSR, jímž pověřila ke značení ČSTV (Československý svaz tělesné výchovy) a zajistila mu na tuto činnost monopol. 22.4.1958 vydal ÚV ČSTV Směrnici o jednotném značení turistických tras v Československu (zveřejněno v Úředním listu v částce č. 60/1958). Těmito opatřeními byl zajištěn ze státních prostředků na tělovýchovu stálý příjem, z nějž bylo možné platit materiál a dobrovolným značkařům cestovné. Systém se podařilo obnovit. Postupně byla síť značených cest rozšiřována a systém doplněn ještě směrovkami a nástěnnými mapami. Brzy po roce 1989 byla rozšířena síť turistických tras i do dosud nepřístupných oblastí při rakouské a německé hranici. Od roku 1997 je prováděno obdobné značení i pro lyžaře a cyklisty.
Finanční náklady na značení cest jsou od r. 1997 hrazeny z rozpočtu odboru Cestovního ruchu Ministerstva pro místní rozvoj ČR. Přispívají též sponzoři (například Lesy České republiky nebo výrobce sušenek Opavia) i například kraje.
Značení provádějí již od počátků bezplatně dobrovolníci vyškolení a organizovaní Klubem českých turistů. Klub českých turistů byl založen roku 1888. Roku 1920 se změnil na Klub československých turistů (KČST). Od roku 1939 působil opět jako KČT. V části druhé poloviny dvacátého století prováděl značení Svaz turistiky Československého svazu tělesné výchovy (ST ČSTV), v devadesátých letech se však KČT osamostatnil (obnovil) pod původním názvem. Kontrola a obnova značení má být v ideálním případě prováděna každé tři roky, skutečnost závisí na možnostech dobrovolných spolupracovníků.
KČT je členem Evropské asociace turistických klubů. Asociace sídlí v Kasselu v Německu, prezidentem asociace v roce 2005 byl Čech Jan Havelka, který má sekretariát v Praze. 28. dubna až 2. května 2004 asociace v Bechyni uspořádala první Evropskou konferenci o značení turistických cest. V přijaté Bechyňské deklaraci účastníci mimo jiné konstatovali, že budou respektovat národní tradice turistického značení a že není účelné usilovat shora o nadnárodní standardizaci a unifikaci způsobu značení.
Klub českých turistů - Turistické značení
Některé naučné stezky zřizují a udržují orgány a organizace ochrány přírody. Cyklistické (cykloturistické) značení v oblasti Krkonoš zřídila správa Krkonošského národního parku (KRNAP).
Statistiky
- Rozvoj sítě turistických značených cest
- 1888 - 0 km
- konec roku 1889 - 55 km
- 1920 - 25 000 km (v celém tehdejším Československu včetně Podkarpatské Rusi)
- 1938 - 40 000 km (v celém Československu)
- 1980 - 46 400 km v ČSSR, z toho v ČSR 34 500 km a v SSR 11 900 km
- po roce 1989 - 37 000 km jen v Česku
- 2002 - 38 500 km pěších tras, 1 240 km lyžařských tras
- 2002 – přibližně 300 naučných stezek, většina v neudržovaném stavu
Systém turistického značení zahrnoval:
- Směrovek a tabulek - 48 000 (1980 v Československu), 54 711 (2002 v Česku)
- Směrovníků (míst, na nichž jsou směrovky a tabulky umisťovány) 2 746 (2002 v Česku)
- Vývěsných laminovaných map ve stojanech nebo rámech - 1 300 (1980 v Československu), 1 590 (2002 v Česku)
V roce 1998 evidoval KČT 1 145 značkařů, kteří za rok odpracovali 59 000 hodin.
Způsob značení
Obecné zásady značení
Požadavky na turistické značení jsou upraveny československými státními normami:
- ČSN 01 8025:1989 Turistické značenie
- ČSN 01 8026:1991 Verejné značenie pri lanových dráhach a lyžiarskych vlekoch
- ČSN 01 8027:1991 Značenie zjazdových a bežeckých lyžiarskych tratí a trás
Značené cesty jsou zásadně obousměrné. Značka se maluje vzhledem k trase cesty jako čelní, přeponová, rohová nebo boční, výjimečně může být i na kameni nebo značkařském kolíku. Za rozcestím se umisťují dvě značky – první tak, aby byla viditelná při příchodu, druhá, tzv. potvrzovací, za odbočením. Odbočení např. do hustého porostu bývá označeno tzv. brankou, dvěma značkami vedle sebe – vpravo i vlevo. V dlouhém úseku bez odboček se umisťují tzv. útěchové značky, které nemají být od sebe vzdáleny více než 250 m. Na významných místech a rozcestích se umisťují rozcestníky s místními a směrovými tabulkami.
Pásové značení a odbočky
Klub českých turistů používá takzvané pásové značení čtyř barev – červené, modré, zelené a žluté, namalované zpravidla na stromech, sloupech a jiných objektech. Značka je tvořena vodorovným barevným pásem, nad nímž i pod nímž je bílý pás. Pro odbočení se tento základní tvar doplní šipkou jednotného provedení. Vede-li více značených tras společně, jsou značeny sloučenou značkou v přesně určeném pořadí barev. K významným místům v blízkosti hlavní značené trasy se vyznačují odbočky významovým tvarovým značením stejné barvy, jakou je značena hlavní trasa.
- Přednostní volba barev pro značky
-
červená – dálkové nebo hřebenové trasy
modrá – významnější trasy
-
zelená – místní trasy
-
žlutá – krátké trasy, spojovací cesty, zkratky
- Základní značky
- Základní pásová značka (v historických počátcích nebyly tvar a rozměry pevně předepsány). Základní rozměr čtvercové značky je 100×100 mm, má-li být značka viditelná z dálky, užívá se značka velikosti a6 180×180 mm, takzvaná volavka.
- Směrová šipka: k základní pásové nebo tvarové značce je ze strany připojen barevný hrot s bílým orámováním (dříve bílé olemování hrotů přesahovalo výšku značky)
- Konec značené cesty nebo odbočky: barevný čtverec 30 x 30 mm s bílým orámováním (dříve barevný prstenec v bílém kruhu)
- Značení odboček
- Odbočka k vrcholu nebo vyhlídce: barevný rovnostranný trojúhelník s vrcholem nahoře v bílém čtverci základních rozměrů (dříve barevný trojúhelník s bílým lemem)
- Odbočka ke zřízenině hradu - stylizovaný barevný symbol (barevný čtverec s chybějícím pravým horním kvadrantem) zasazený do bílého čtverce základní velikosti (dříve bílý lem sledoval tvar barevného symbolu)
- Odbočka k zajímavém objektu - stylizovaný barevný symbol tvaru stupně vítězů v bílém čtverci
- Odbočka ke studánce nebo pramenu - barevný dolní půlkruh v bílém čtverci (dříve barevný kruh v bílém kruhu)
- Okružní značka - barevný kruh v bílém čtverci (zřejmě v nějaké jiné zemi)
- Odbočka k chatě nebo přístřešku - stylizovaný barevný symbol chaty v bílém čtverci (zřejmě v nějaké jiné zemi)
Místní a lázeňské značení
V některých místech, například lázeňských oblastech, je takzvané místní značení, při němž se nepoužívají pásové značky, ale úhlopříčně rozdělené čtverce, v nichž jeden trojúhelník je bílý a druhý má jednu ze čtyř barev. Místní značení se obvykle používá pro krátké okruhy.
V 80. letech 20. století bylo u některých českých a slovenských lázní (Lázně Jeseník, Poděbrady, Třeboň, Trenčianské Teplice, Rajecké Teplice apod.) lázeňské značení rehabilitačních okruhů. Značení je tvořeno dvěma svislými barevnými pruhy, kolem nichž jsou dva bílé pruhy. Barevná kombinace souvisí s délkou a převýšením okruhu.
Na rozcestích značených cest a významných místech trasy, tzv. textačních místech, se umisťují směrové tabulky s uvedením míst, k nimž značená cesta vede, vzdáleností, evidenčního čísla značené cesty i tabulky a roku její výroby. V Česku se vzdálenosti udávají v kilometrech, na Slovensku tradičně v hodinách a čtvrthodinách.
- Turistická tabulka místní orientace - název místa (330 x 140 mm), od určité úrovně též nadmořská výška.
- Turistická směrovka - směrová tabulka (400 x 140 mm včetně hrotu)
První řádek označuje nejbližší další místo se směrovkami, které by nemělo být dále než 4 km. Druhý řádek by měl obsahovat další významné místo ve vzdálenosti 8 - 12 km a třetí řádek konec značené cesty nebo významné místo vzdálené nejvýše cca 25 km. Tyto zásady jsou jen přibližným vodítkem.
Zimní trasy pro běžkaře
Pro lyžaře (běžkaře) se užívá obdobné pásové značení stejných rozměrů jako pro pěší, avšak místo bílé barvy je k olemování barevného pásu použito oranžových pásů a vnitřní pás může být červený, modrý, zelený nebo bílý.
Trasy pro cyklisty
Pro cyklisty se užívá dvojí značení:
- Cyklotrasy jsou trasy vedené po pozemních komunikacích s kvalitním silničním povrchem. Označují se dopravními značkami zavedenými v roce 2001 vyhláškou č. 30/2001 Sb.:
- IS 19: Směrová tabule
- IS 20: Návěst před křižovatkou
- IS 21: Směrová tabulka
- Cykloturistické trasy jsou trasy vedené terénem, po nerovných nebo nezpevněných cestách. Označují se pásovými značkami větších rozměrů, 140×140 mm, v němž krajní pásy jsou žluté a vnitřní pás může být:
červený
modrý
zelený
bílý.
Naučné stezky
Zvláštním typem turistického značení jsou naučné stezky, které zpravidla vyznačují samostatně nebo ve spolupráci s KČT organizace ochránců přírody.
Naučná stezka bývá značena bílým čtvercem se šikmým zeleným pruhem . Značka může být doplněna oranžovým číslem stanoviště. Součástí značení jsou i stojany s informacemi o přírodních zajímavostech v okolí.
Přehled českých naučných stezek je v postupném vývoji na serveru Ministerstva životního prostředí (http://www.stezka.cz). Naučné stezky jsou v seznamu členěny abecedně, podle okresů, podle uživatelů (pro pěší, pro děti, pro lyžaře, pro cyklisty, pro tělesně postižené, pro vodáky) i podle naučného obsahu (botanika, zoologie, zemědělství a chovatelství, lesnictví, rybníkářství a rybářství, ekologie, archeologie, historie, etnografie, geologie, mineralogie, hornictví a těžba surovin, technika).
Vzhledem k tomu, že zřizování naučných stezek nebylo centrálně řízeno ani evidováno, jejich počet lze jen odhadovat. Česká spořitelna vydala v roce 1982 brožurku Učebny pod širým nebem - Stručný průvodce po naučných stezkách státní ochrany přírody v ČSR. Bylo v ní stručně zpracováno 60 naučných stezek. Novější přehled a přehled naučných stezek zřizovaných jinými subjekty chybí. V roce 2002 byl počet naučných stezek odhadován na přibližně 300, z nichž značná část měla značení a informační panely v neudržovaném a nepoužitelném stavu. Průměrné náklady na vybudování jedné naučné stezky činí kolem 0,5 milionu korun.
Evidence značených cest
Značené cesty jsou vyznačovány v turistických mapách, někdy i v plánech měst nebo v automapách. Edice turistických map KČT od roku 2000 mívají na zadní (textové) straně mapy uvedenu podrobnou kilometráž značených cest seřazenou podle jejich čísel. Novější mapy KČT mají kilometráž uvedenou přímo v mapové části.
Každá pěší turistická trasa KČT má přiděleno čtyřmístné číslo - číslicí 0 začínají červené značky, číslicí 1 nebo 2 modré, číslicemi 3 nebo 4 zelené, číslicemi 5, 6 nebo 7 žluté, číslicemi 8 a 9 zvláštní druhy značení. Do nedávné doby se toto číslo značené cesty uvádělo na směrovkách a místních tabulkách, za lomítkem byla uváděna vzdálenost od počátku trasy. KČT vede i registr značených cest spravovaných jinými subjekty.
Některé značené cesty mají i název, který bývá uveden na směrovkách: například Zlatá stezka Českého ráje nebo Březinova cesta. Některé značky, převážně červené, jsou součástí sítě evropských dálkových tras. Ty jsou značeny symbolem E a číslem (např. E10) v rohu nebo v šipce směrovky.
Ochrana značení
Neoprávněné poškozování, odstraňování, zakrývání nebo pozměňování turistických značek je přestupkem proti veřejnému pořádku podle § 47 odst. 1 písm. e) přestupkového zákona (č. 200/1990 Sb.).
Slovensko
- Související informace můžete najít také v článku: Turistické značení v Česku a na Slovensku}}
Po rozdělení Československa v roce 1993 pokračoval v péči o turistické značení Klub slovenských turistov - Klub značkárov Slovenska
Úmezí Slovenska procházejí evropské dálkové trasy E 3 (ze Španělska do Rumunska) a E 8 (z Nizozemska do Bulharska) a mezinárodní trasa I 23 (z Polska do Rakouska).
Způsob značení je shodný jako v Česku. Liší se pouze tím, že vzdálenosti jsou uváděny v časových údajích s přesností na čtvrt hodiny, nikoliv v kilometrech. Tato odlišnost však trvala i po celou dobu Československa.
Polsko
|
V Polsku se používá obdobné značení jako u nás, navíc existuje ještě černá značka.
Barvy nemají žádnou souvislost s obtížností trasy. Kromě toho se lze setkat s bílým vykřičníkem nad značkou, který má upozorňovat na náhlou změnu směru. První polskou trasu vytyčil pomocí směrových ukazatelů Leopold Wajgel v roce 1880 v Haliči (trasa Krasny Łuh - Hoverla, nyní Ukrajina). V roce 1887 byla vyznačena první značka na území samotného Polska. Značky se zpočátku malovaly rumělkou (HgS) v podobě červeného vodorovného proužku, později se začal přidávat kvůli lepší viditelnosti bílý proužek, což se však rozšířilo až po roce 1914. Podrobné instrukce, jak označovat turistické trasy, navrhl v roce 1924 Feliks Rapf. V tomto návrhu už byly značky v dnešní podobě - dva bílé pruhy s barevným uprostřed (na výběr pět barev). Základní značka má rozměry 9×15 cm. Na tabulkách se v horách uvádějí vzdálenosti časovým údajem, kdežto v nížinách v kilometrech.
V letech 1925-1927 probíhala tzv. štětcová válka (wojna na pędzle) mezi německou organizací Beskidenverein (založena v roce 1893 v Těšíně) a Polskou tatranskou společností (Polskie Towarzystwo Tatrzańskie), kdy polská společnost nechtěla nechat v Západních Beskydech monopol na značení německému sdružení a začala značit vlastní trasy. Obě uskupení si značení vzájemně přemalovávala, proto štětcová válka.
V roce 2003 bylo v Polsku vyznačeno 58 292 km turistických stezek, z toho 9211 km představovaly cyklotrasy a 785 km trasy pro lyžaře.
Na webu turistického vlastivědného spolku PTTK je možno si prohlédnout plánky značených cest a k nim komentáře o turistických zajímavostech.
PTTK také zřizuje lyžařské a cyklistické značení, které je tvořeno nejen značkami a směrovými tabulkami, ale i systémem dalších značek obdobných dopravním. PTTK také značí turistické trasy pro jezdce na koních.
Ukrajina
|
Ve 30. letech 20. století, kdy Zakarpatská Ukrajina byla součástí ČSR, vyznačil Klub českých turistů několik tras i zde. Značení nebylo po 2. světové válce udržováno a prakticky zaniklo, v současnosti jsou v terénu pozorovatelné již jen zbytky na starších stromech (např. v okolí Koločavy).
V cestopisech českých turistů jsou zmínky o turistickém značení na Zakarpatské Ukrajině. Turistická značka vede z Ukrajinské strany na trojmezní horu Kremenec. V roce 2005 údajně pohraničníci vstupu na značenou cestu bránili a požadovali povolení, na které se čeká tři měsíce. V oblasti rezervace Velkého kaňonu, který ústí k místní hlavní silnici ústí nedaleko obce Sokolinoje, jsou vyznačeny tři „ekologičeskije tropy“. Přístup je povolen jen v doprovodu instruktora a se souhlasem záchranné služby, avšak dodržování tohoto nařízení není v praxi požadováno (2003).
Od roku 2007 jsou českými dobrovolníky vyznačovány na Zakarpatské Ukrajině turistické trasy podle českých zvyklostí, a to zejména v okolí Usť-Čorné a Koločavy.[1]
Maďarsko
|
V 70. letech dvacátého století bylo základním značkařským systémem tvarové značení. Tvarové značky (kroužky, čtverečky, trojúhelníčky apod.) jsou orámovány bílou barvou, pásové značení je podobné jako v Česku. Používají se barvy červená, modrá, zelená a žlutá.
Rumunsko
|
V pohořích Východních, Jižních a Západních Karpat se používá tvarové i pásové značení. Je většinou velmi nesystematické a zanedbané, na mnoha místech jsou značené cesty již zcela neprůchodné a zarostlé takřka pralesní vegetací. Některé „turistické značené cesty“ jsou vedeny místy, kde cesta je neznatelná a zdá se, že i značkař se prodíral hustým lesem pokaždé jinudy. Některé značené cesty uvedené v mapách nejsou v terénu téměř k nalezení. Kvalitnější mapy rumunských turistických oblastí jsou vydávány převážně v Maďarsku.
Tvarové značky většinou tvoří jednoduchý barevný tvar, například červené kolečko nebo modrý trojúhelník, s bílým olemováním. Pásové značky mívají zpravidla barevný pruh svislý.
V atraktivní oblasti pohoří Ceahlau ve Východních Karpatech jsou značky malovány podle českých standardů, údajně je v rámci mezinárodní výpomoci vyznačili čeští značkaři KČT.
Bulharsko
|
V cestopisech českých turistů se lze dočíst, že se v Bulharsku vyskytují červené, modré, zelené i žluté barvy. Značení je mnohde velmi nízké kvality a zanedbané, není výjimkou, že během cesty mění barvu. Pravděpodobně jde o pásové značení podobné českému. Směrové tabulky jsou plechové, mají tvar ozdobné šipky a málokdy zobrazují vzdálenost k cíli.
Chorvatsko, Černá Hora
V cestopisech jsou zmínky o turistickém značení v některých zemích bývalé Jugoslávie.
Slovinsko
|
Turistické značení existuje jen v horách. Značení je prováděno červenými kroužky o průměru 2-3 cm, které jsou případně opatřovány šipkami. Vzhledem k tomu, že směrovky na řadě rozcestí neexistují a jednotlivé značené trasy jsou od sebe téměř neodlišitelné (formálně sice mají přidělená čísla, ta ovšem v terénu doprovázejí většinou pouze směrovky), nelze turistické značení bez mapy prakticky využívat.
Od roku 2006 se situace podstatně zlepšila; turistika přišla do větší módy a turistické cesty jsou i v jiné části země hojně rozšiřovány.
Rakousko
|
Foto rozcestníku z rakouských Alp. Na tabulkách je podepsán ÖAV (Österreichischer Alpenverein, Rakouský alpský svaz). Byl založen roku 1862 ve Vídni. Na směrovkách uvedena vzdálenost časovým údajem a cíle označeny červenými nebo černými kroužky (puntíky).
Švýcarsko
|
Turistické značení pravděpodobně jen směrovými tabulkami (foto a návod). Šipka s červenou pásovou značkou s bílými okraji znamená turisticky obtížnější trasu, šipka mající jen žlutou barvu tabulky méně obtížnou vycházkovou trasu. Vzdálenosti jsou udávané v hodinách.
Německo
|
Na území bývalé NDR bývalo základním systémem tvarové turistické značení. Má tu výhodu, že v kombinaci tvaru a barvy nebo i dvou barev v jedné značce může mít každá značená cesta téměř jedinečné označení.
Mnohde značení bylo v 80. letech 20. století v nevyhovujícím stavu a místa neznalý turista bez mapy podle nich jen stěží někam mohl dojít. V poměrně dobrém stavu bylo značení například v Saském Švýcarsku. V některých oblastech se prosazovalo pásové značení.
Francie
|
Ve Francii jsou k vyznačení trasy používány malé plastové tabulky s barevnými geometrickými tvary (např. kruh nebo trojúhelník), které jsou pouze dvoubodově připevněné k podkladu. Díky tomu jsou poměrně náchylné ke strhávání.
Izrael
Za příklad turistického značení v Izraeli je možné uvést značky tvořené vodorovným bílým, modrým a červeným pruhem, které jsou použity na Izraelské stezce spojující severní a jižní cíp země.
Mimo značení Izraelské stezky se lze setkat s obdobou pásového značení.
Evropské dálkové trasy
Evropská asociace turistických klubů (EWV, Europäische Wandervereinigung, European Ramblers' Association) si při svém založení v roce 1969 vytkla za cíl vytvořit mezinárodní evropskou síť turistických tras. Členy asociace jsou turistické svazy a spolky většiny evropských zemí. Do roku 2006 bylo vytvořeno 11 dálkových tras (E1 až E11) o celkové délce asi 55 000 km. Ve střední Evropě jsou tyto cesty většinou dobře vyznačeny, v jiných částech Evropy značení v terénu je někde nedostatečné nebo zcela chybí. Českou republikou procházejí evropské trasy E3 a E10. V České republice je k jejich vyznačení využito běžného pásového turistického značení, na jehož směrových tabulkách je navíc uvedeno číslo evropské trasy.
Jiné
Občanská demokratická strana (ODS) si zvolila modrou pásovou turistickou značku se šipkou doprava jako symbol své kampaně do parlamentních voleb 2006.
Literatura
- Milan Pernica, Jiří Rohlík: Na výlet s turistickou mapou, Olympia, Praha 1980
Reference
Externí odkazy
- Klub českých turistů - Turistické značení
- Klub slovenských turistov - Klub značkárov Slovenska
- Značení cest PPTK - Polsko
- Návod k použití švýcarského značení v angličtině
- Evropská asociace turistických klubů
- Bechyňská deklarace o turistickém značení v Evropě
|
| Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010 |
|---|
| Informace o článku.
Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. |